Kdo je Vláďa ?

8

S Verčou jsme tam zajely . Divily se co tam děláme .
Začaly jsme se vyptávat na Vláďu . Ta paní , které jsme se ptaly , se tvářila divně . "
Ale ten už tady dávno není ." Řekla tichým hlasem . "
A co tu dělal , Vláďa přece není z dětského domova , nebo jo ? " zeptala jsem se . Verča se na mě podívala . "
Ne , to není , ale kdysi tady měl brigádu v kuchyni , nebyl tady dlouho , moc mu to totiž nešlo ." Řekla a nám se ulevilo .

Teď jsme mohly s lepším pocitem jet domů , ale nejeli jsme .
Sedly jsme si na lavičku pod stromy a zavolaly na číslo z papíru .

Dlouho to nikdo nezvedal , ale kdyz uz jsme to chtěli vzdát ,ozvalo se rozespale : Halo ?" Je tam Vláďa ?" Zeptala se hned Verča .
Chvíli bylo ticho . " Jo jo , co potřebujete ?" Řekl . Chvilku jsme se s ním bavili a pak jsme se domluvili, že spolu někam zajdeme.

Dali jsme si sraz v parku . Opravdu přijel . Blížil se ke mně pomalým krokem . Když konečně došel , na přivítanou mě objal .

Začala jsem se vyptávat, proč mě vůbec oslovil. " Byl to sociální experiment, kolik lidí bude důvěřovat naprosto cizímu člověku," řekl. Ale hádám, že pro tebe až tak cizí nejsem.

"Jak to myslíš? " zeptala jsem se nechápavě. A po tom co řekl, mi to všechno došlo :" Kamkoliv jsem šel, byť jen nakoupit pro Petra, bylas tam i ty.
Zezačátku jsem se moc nedivil, ale raději jsem dělal, že tě nevidím. Nechci být zlý, a proto, jestli mi chceš něco říct, teď máš příležitost.

Opravdu se mi nechtělo mu vysvětlovat, jak to doopravdy bylo. A tak jsem se na něj jen podívala a on pohledem naznačil, že mě chápe.

Bohužel už musím jít domů.
Rozloučili jsme se a Vláďa na mě ještě zavolal : " Někdy se ozvu."