Slytherin Princess

Nový začátek

Právě spala, když někdo zaklepal na dveře, probudila se a čekala, jestli klepání uslyší znovu. Bohužel klepání se ozvalo ,, Dále " Řekla dívka rozespalým hlasem a zívla si. ,, Má paní? " Otevřel dveře domácí skřítek a uklonil se. ,, Snídaně je na stole " Řekl skřípavým a vyčerpaným hlasem, znovu se uklonil a odešel. Dívka si i přes informaci kterou právě dostala,  lehla a pomalu usnula.

,, Hermiono! " Volala této dívky matka.  Hermiona sebou lechce trhla. ,, Sakra! " Ušklíbla se, když si uvědomila, že zaspala snídani. To bude zase matka naštvaná. Pomyslela si, ale když uslyšela blížící se kroky k jejímu pokoji, zavalil ji studený pot a strach, nedávno když prošvihla snídani, jen tak tak unikla matčinýmu Cruciu. Cricio, jedna z kleteb, které se nepromíjí. Spolu s Imperiem, kouzlem ovládání, a Avada Kedavra kouzlem smrti, tvořili tři kletby, které se nepromíjí.

Kroky byly slyšet čím dál více a blíže. Rychle se zvedla z postele a rozeběhla se do koupelny, dveře koupelny se zaklaply ve chvíli, kdy se dveře do Hermionina pokoje rozrazily.
,,Hermiono! Kde jsi!? Zase jsi prošvihla snídani!"
,, Jsem v koupelně matko, ještě se obléknu a jdu dolu." Její matka Jean se ušklíbla a zase s hlasitým prásknutím dveřmi, odešla.

To je hezký začátek dne. Přeci jen, dnes má Hermiona jedenácté narozeniny a měl by ji přijít dopis z Bradavic. Nechápe jak mohla doufat, že na ni bude matka hodná. Snad otec by mohl..., ale ne ten se jí bojí, vždy ji poslechne na slovo. Její otec Pan Granger byl obyčejný zbabělec, věděla to však jen ona a jeho matka, která toho neustále využívala.

Hermiona opatrně vylezla z koupelny a zaměřila se na svůj obrovský šatník. Vůbec netušila, co si dnes obléct. Nakonec zvolila černé kalhoty a bílé tílko. Zkontrovala se v zrcadle a vyšla z pokoje po schodech dolů. Zastavila se před velkými dřevěnými dveřmi, zdobenými kovovými vzory. Z hluboka se nadechla a nasadila svoji kamennou a ledovou tvář, kterou měla po matce. Otec ji též uměl, ale ne tak dobře jako její matka a ona sama.

Když otevřela dveře, pohledy obou rodičů ji znervózněly. Nedala to na sobě znát, nesměla. ,,Dobré ráno " Ušklíbla se tak, jako to Grangerovi dělají. Toto měla pro změnu po otci, grimasy, které dokázala na svém obličeji vytvořit, byli vždy dobře pochopitelné a výrazné. Sedla si doprostřed jedné strany dlouhého tmavého stolu. Nacházela se v jídelně, byla tmavá a někdo by si mohl pomyslel že je to sklepení, opravdu to tu bylo strašidelné a tmavé. Vlastně celý tento dům byl.

Beze slova se Hermiona najedla a čekala, co bude dál. Najednou přilétl krásný, oříškově hnědý, hlasitě houkající výr. Jakoby chtěl prolomit to nesnesitelné ticho, které mezi nimi do teď panovalo. Před Hermionou se zastavil a svými pařáty položil na stůl dopis s  Bradavickou pečetí. Hermiona pohladila svou sovu, která se rozletěla pryč. Otevřela dopis s vážným výrazem ve tváři, ale někde uvnitř se hrozně těšila na to, co bude číst. A proto nahlas přečetla:

,, Milá slečno Grangerová,
rád bych vás informoval o vašem přijetí na školu čar a kouzel v Bradavicích. Moc vám gratuluji a doufám že vás uvidím.

V tomto dopise najdete co budete potřebovat a co nakoupit.

Těším se na vás 1.9.
Albus Brumbál

,,Mami! Tati! Slyšeli jste to? Já budu vážně chodit do školy do Bradavic! Už za týden!" Tak moc byla začtená do dopisu, že si ani nevšimla, že před ní je veliký dort s jedenácti svíčkami. Usmála se a sfoukla všechny svíčky najednou, usmála se na rodiče a i oni na ní. Tak moc se těšila do Bradavic. A tajně doufala, že jako všichni Grangerovi bude ve zmijozelu. Jako čistokrevná čarodějka si tím byla, ale více než jistá.

Čekal jí nový začátek.