Osud nás dvou

Kavárna

   -Kate-
Sedím v kavárně a čtu si svoji oblíbenou knížku, kterou čtu už aspoň podesáté. V kavárně je jako obvykle prázdno. Sedím tu jen já a hned u vedlejšího stolu sedí pár holek ze školy. Všechny jsou velmi oblíbené. Já patřím mezi ty, které radši mlčí. Nejraději mám když si sednu do své oblíbené kavárny, čtu si a popíjím kávu. Dnes jsem však vnímala okolí více než kdy jindy, a proto jsem slyšela jak si o mne ty holky něco šeptají. Radši jsem rychle dopila kávu a odešla domů.

Cestou domů jsem se šla ještě procházet. Šla jsem směrem do parku, kde jsem se posadila na lavičku a začala číst. Ztratila jsem ůplně pojem o čase. Když jsem se konečně podívala na hodinky, zjistila jsem, že je už půl jedenácté. Než jsem si to však uvědomila, tak se mi zavíraly oči a ponořila jsem se do říše snů.

Ráno mne zbudil svit slunce. Když jsem se podívala na hodinky, zjistila jsem, že mám být za pět minut ve škole. Rychle jsem se zvedla a utíkala si domů pro své věci. Otevřela jsem dveře a všude viděla rozházené flašky od piva. Okamžitě jsem věděla, že to udělal Jacob. Jacob je můj starší bratr, který hodně pije. Nikde jsem ho naštěstí neviděla. V pokoji jsem okamžitě vzala můj předem připravený batoh s věcmi a odešla.

Po cestě do školy jsem potkala pár lidí z mé třídy. Nikoho z nich jsem nepozdravila a ani oni mne. Škola byla jako vždy nezajímavá. Všichni se na mne dívali a smáli se mi, ale já je ignorovala. Ihned po konci vyučování jsem se rychle sbalila a odešla domů. Odemkla jsem a ve dveřích jsem viděla stát Jacoba. Byl úplně namol. Byla jsem vyděšená, když se ke mne začal přibližovat. A tak jsem něco řekla.

,,Jsi mimo. Jdi si lehnout."  řekla jsem mu, ale on mne vůbec neposlouchal a pořád se přibližoval.

,,Drž hubu! Nestarej se o můj život!" když dořekl tuto větu, začala jsem se hrozně bát.

Nechtěla jsem na sobě dát vidět strach, a proto jsem na něho zařvala: ,, Já bych se nestarala kdyby mi na tobě nezáleželo!"

Tohle byla obrovská chyba. Po tomhle mi Jacob vlepil obrovskou facku a já spadla na zem. Když jsem se vzpamatovala, cítila jsem slzy na tváři. Uvědomila jsem si taky, že Jacob mne nikdy předtím neuhodil. Jacoba už jsem neviděla a hledat jsem ho nechtěla. Rychle jsem se zvedla a běžela do svého pokoje. Od té doby co nás rodiče opustili, Jacob se hrozně změnil. V zrcadle jsem viděla svou opuchlou tvář od pláče. Věděla jsem, že je brzy, a tak jsem se rozhodla jít do kavárny. Převlékla jsem, popadla knížku a vyrazila.

Ahoj všichni! Dneska vydáváme naši novou knížku OSUD NÁS DVOU. Tahle knížka bude zvláštní v jedné věci, a to, že tuto knížku budou psát dva autoři. Knížku píšu já s mojí kamarádkou JuliaRoberts2008, a proto se určitě koukněte na její profil. Má už publikovány dvě knížky, které mají úspěch. Takže určitě přečíst! Jinak doufám, že kniha se vám bude líbit. :D