Osud nás dvou

Michelle

Ráno mě probudil svit slunce. Když jsem se podívala na mobil, zjistila jsem, že je teprve osm. Vůbec se mi nechtělo vstávat, ale nemohla jsem usnout. Oblékla jsem si černé džíny a bílý crop top. Nechtělo se mi dělat nic složitého s vlasy, a proto jsem si upletla jednoduchý cop. Dnes jsem neměla nic v plánu, a proto jsem si udělala pouze jednoduchý make up. 

Neslyšela jsem žádné rány, řvaní ani puštěnou televizi, a proto jsem usoudila, že není doma. To bylo dobře. 

Dnes je sobota a kavárna byla otevřená do čtyř. Doma jsem ale nic nedělala, a proto jsem popadla knížku a odešla do kavárny. Bylo asi jedenáct. V kavárně jsem si dala svoje oblíbené karamelové latté. Bylo zde poměrně prázdno. U jednoho stolu seděl kluk, který dělal to stejné co já. Překvapivě hrála hudba. To byla novinka. 

Nechtělo se mi nic dělat, a proto se cestou stavím na oběd do pizzerie. Naštěstí jsem věděla o jedné co byla docela blízko. 

Když jsem byla na odchodu zastavila mě Michelle. Chodí se mnou do třídy. Byla to jedna holka z té party, co jsem viděla včera. Nevím proč, ale já se jí bála. Nevěděla jsem co po mě chce. Nedávala jsem ale najevo strach. Byla jsem taková. Pak na mě začala mluvit.

,,Briana necháš na pokoji, jinak budeš mít problém se mnou." řekla a než jsem stihla něco říct, byla pryč.

Proč jí tolik záleží na Brianovi? Je to snad jeho přítelkyně?

Rychle jsem se sebrala a odešla na oběd. Napadali mě všemožné scénáře i ty nejhorší. V těch nejhorších je Michelle Brianova holka. 

Když jsem dorazila do pizzerie, byl tam i on. Neměla jsem náladu se s ním bavit. Hlavně po rozhovoru s Michelle. Vešla jsem dovnitř a on na mne začal mluvit. 

,,Ahoj Kate. Jak se máš?" zeptal se a já odpověděla.

,,Jo, dobře. A ty?" odpověděla jsem a usmála jsem se.

,,Náhoda, že jsme se potkali, nemyslíš? Víš, já jsem ti chtěl stejně napsat." řekl poměrně nervózně a já vycítila, že je něco špatně.

,,Briane, co se děje?" řekla jsem a musela jsem znít nejistě.

,,No, víš ja jen, že to do tří tu kavárnu nestihnu. Vlastně dneska už vůbec ne." řekl a já jsem najednou změnila výraz. Bylo mi to líto. Těšila jsem se.

,,Jo, to je v pohodě. Já taky dnes nemohla." zalhala jsem a nasadila falešný úsměv.

,,Já už budu muset, tak ahoj" řekl. Já jen zamávala a on odešel.

Sedla jsem si k jedinému volnému stolu. Vybrala jsem si jídlo. Zvolila jsem sýrovou pizzu. Vypadalo to tu pěkně. Bylo tu asi devět stolů. Všechny byly obsazeny. Pizza byla rychle hotová. Snědla jsem ji a odešla.

Přišla jsem domů a rychle jsem za sebou zamkla. Kdyby náhodou přišel Jacob, nechtěla jsem se s ním dohadovat. Běžela jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře.

V hlavě mi teď běžely všelijaké myšlenky. Včera byl mojí nejlepší myšlenkou Brian. Dnes ani nevím. Musela jsem přemýšlet o Michelle. O tom co po mě chtěla. Měla jsem z toho divný pocit.

Chtěla jsem se odreagovat a tak jsem se snažila začíst do mého příběhu. Vím, četla jsem ho snad stokrát, ale pořád mi připadal zajímavý.

Zazvonil mi telefon. Byla to zpráva. Od Briana. 

Brian: Ahoj Kate! Nechceš jít zítra do parku? Vynahradit si tím dnešek?

Byla jsem naštvaná. Neodepíšu mu. 

Věděla jsem, co to znamená. To, že se mi chtělo brečet. Byla jsem zamilovaná. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nedávalo to smysl. Zamilovala jsem se do kluka, který na mě vylil kávu. Seděla jsem s ním v kavárně. Chvilku jsme si povídali. To je všechno! Nemohla jsem se do něho zamilovat.

Bylo už pozdě a já byla unavená, a proto jsem šla spát. 

Najednou mne ze spánku vytrhl řev a hlasité rány. Byl to Jacob. Nebylo to ale uvnitř domu. Bylo to venku. Křičel mi do okna. Zamkla jsem, a proto se nedostal domů. Čekala jsem a za chvíli bylo znovu ticho. Myslela jsem si, že odešel. Šla jsem se podívat ven a Jacob už spal přede dveřmi. Zakryla jsem ho dekou a odešla znovu spát.

Ps. V médiiích: Michelle