Human or Animal

2.Kapitola

Baekhyun

Dusot těžkých bot a zvuk otevírajících se mříží vás dokonale probudí, pokud jste tu už delší dobu. Ovšem nejvíc mě zarazilo, že to byly moje mříže co se otevřely. Silné paže mě chytly a začaly mě vléct kamsi do neznáma.

Procházely se mnou okolo všech těch různých místností a já čekal do které z nich zabočíme, ovšem k mému překvapení neodbočily ani do jedněch. Pokračovaly dál až do garáží, kde mě opět vhodily do jednoho z aut.

Jedeme už tak dobrou hodinu a já se tu klepu na podlaze auta s obavami, co se děje. Proč mě nevzali na další testy? Proč mě vezou pryč? Myšlenky tohoto typu se mi vířily hlavou jak malá tornáda, která se nedala zastavit. Panika ve mně narůstala strašným způsobem a já myslel, že se zblázním. Prudké šlápnutí na brzdu zapříčinilo můj tvrdý náraz hlavou o zem a dost rychle bezvědomí.

Probouzím se na něčem vlhkém a mokrém, navíc to divně páchne. Počkat! Oni mě pustili?! Když se rozhlédnu po okolí tak mi je jasné, proč mě vyhodili tady. Jsem uprostřed lesa, ležím na vodou nasáklém mechu a vedle mě teče menší vodopádek. Asi si říkáte, co je na tom špatného? Nejspíše by na tom nebylo nic špatného pokud nejste hybrid pouštní lišky, která je zvyklá na teplo a sucho. Takže tu právě mrznu ležíc v mechu se sklopenými oušky a ocasem, který díky vodě už není tak hebký a huňatý jako vždycky, nyní je zplihlý a pokrytý vrstvou bahna smíchaného s mojí krví. Ostatně tak vypadal i zbytek mého těla.

Pomalu se mě začínal zmocňovat hlad, můj výhled se začal zatemňovat a já se pomalu měnil v úplnou zvířecí podobu. Měl jsem před sebou jen vidinu, jak musím něco sníst. Zapraskání větviček byl zvuk lahodící mojím uším a já se vydávám po stopách toho zvuku. Začichám a můj nos se naplní vůní masa s něčím, co nemohu identifikovat.

Potichu našlapuji a číhám na svou kořist, která se pomalu blíží ke keři ve kterém jsem skryt. Přikrčím se k zemi a ve správnou chvíli vyrážím z křoví. Skáču na svoji oběť, ovšem netuším že ta oběť je člověk, který má nejméně dva metry. Ovšem z jeho tašky se line úžasná vůně a já se po ní začínám natahovat, bohužel ten člověk si jí přitáhl k sobě a mě to donutilo k vycenění zubů s hrdelním zavrčením.

Ten člověk ke mě začal natahovat ruku a já se pomalu stahoval zpátky. Mysl mi přebral strach a já se začal klepat. Pomalu jsem couval, když v tom mě zastavil. Posadil jsem se a s nakloněnou hlavou a nechápavým výrazem sledoval jeho počínání.

,,Neboj se mě maličký." promluvil na mě a mé lidské já se opět projevilo.
,,Neříkej mi maličký!" vyjel jsem na něj a vyděsil ho ještě více než předtím. ,,Co jsi zač?!'' vykřikl a mně vzápětí došlo, že jsem se přeměnil. Baeku!Ty idiote! Okřikoval jsem se v hlavě mezitím, co jsem začal pomalu couvat po čtyřech pryč. ,,Vždyť jsi byl před chvílí zvíře! A teď jsi člověk! No...teda člověk. Kam jdeš!'' zařval, když už jsem byl od něho nejmíň pět kroků.

Rychle se postavil a rázným krokem se vydal ke mě. Svá ouška jsem sklopil a očekával přísun ran, na které jsem zvyklý. Ovšem on mě pohladil?! Pohladil! Chtěl jsem se po jeho ruce ohnat, ovšem mé bojácné já odešlo a nechalo tu pouze ustrašenou klepající se hromádku čehosi. Svlékl si kabát, kterým mě obalil a následně z jeho tašky vyndal kus něčeho, který voněl jako ještěrka ale zároveň jako štír. Nechápal jsem to, ale ta vůně přímo uchvacovala moje čichové buňky. ,,Sněz to." řekl a dal mi to skoro pod nos. Nevěřil jsem mu, bál jsem se, ale zároveň mě ta vůně tolik lákala. Opatrně jsem to očuchal a následně si to pomalu strčil do úst.

Chutnalo to výborně! Zmizelo to ve mě během vteřiny a on mi už do ruky strkal další kousek, který jsem s radostí přijal. ,,Jak se jmenuješ?" optal se mě jemně a já na něj opřel svá očka. ,,Ba-Baek" vyšlo ze mě a já se zastyděl za své koktaní. ,,Já jsem Chanyeol." usmál se na mě a já z pohledu na něj zčervenal. Začal mě skenovat pohledem od hlavy k patě. ,,Ty jsi se asi neztratil, co?" zkonstatoval po té, co uviděl všechny mé rány. Pouze jsem zavrtěl hlavou na souhlas a nadále se ládoval tou dobrotou. ,,Tak co s tebou uděláme? Hm..." poté, co vyslovil tuhle větu se mé tělo okamžitě přikrčilo a ocásek se mi naježil. Co má se mnou v plánu! Já už nikam nechci!

Ahojky ^.^ Omlouvám se, že pod minulými částmi nic není, ale nejsem v těchto okecávačkách moc dobrá T-T Každopádně tohle je moje teoreticky vzato už čtvrtá povídka, ovšem teprve druhá na K-pop. Ovšem před tím jsem psala hetero povídku a řekněme, že mi jde líp psát yaoi než hetero...celkem vtipné toto XD Každopádně doufám, že se vám tahle povídka bude líbit a mě v půlce nedojdou nápady, protože to by mě jistá osoba spapala T-T a to nechci. No v této kapitole se konečně něco trošku děje tak doufám, že se vám to líbí ^.^ A třeba si i časem získám vaší podporu ^.^ Chci se ve psaní zlepšovat tak doufám, že se mnou budete mít trpělivost ,-,

Takže Annyeo ^.^