Co když se Chanyeol dozví, že na světě existuje i něco víc než jen lidé, přesto že je to lidem hodně podobné, ovšem přesto rozdílné?
Čeká na Chanyeola hromada dobrodružství, nebo mu díky tomu, že pozná něco nebo někoho takové přibudou jen starosti...
Dostal jsem strach, přeměnil se a skočil do nejbližšího křoví. Mé tělo se klepalo a srdce zběsile tlouklo. ,,Počkej! Já to nemyslel zle! Já ti chci pomoct!" zařval, ale já mu nevěřil. Potom všem, co se mi stalo, nemám chuť někomu věřit. Přesto mi on přišel jiný. Nevím, čím to je, že by jeho úsměvem? Nebo tou starostlivostí a upřímností co sršela z jeho očí? Mám mu věřit? Nechci už zpátky, ale pokud tu zůstanu, zemřu. Takže v podstatě nemám na výběr.
Opatrně jsem vylezl z křoví a přilezl k jeho ruce, kterou můj nosánek začal oňuchávat. Moje tělíčko se začalo pomalu otírat o jeho ruce a doufal jsem, že si mě vezme do náruče a nejlépe odnese domů. Asi mi četl myšlenky a vzápětí se moje tělo ocitlo v jeho náruči s mírním vypísknutím. ,,Můžeš být ještě rozkošnější?" koukl na mě a usmál se, v tu chvíli moje duše byla ráda, že nejsem v lidské formě jinak nevím, jak bych se ubránil, kdyby si všiml mých narůžovělých tváří, které díky bohu v této formě nemohly být barevné.
Už v první chvíli, co jsem ho zacítil, mě jeho vůně uchvátila, ale teď v jeho náruči byla mnohokrát silnější a díky ní se mé oči začaly pomalu klížit až moje mysl skončila v černočerné tmě a já se té temnotě oddal.
Chanyeol
On usnul. Sakra on usnul! No Chanyeole ...co teď? Proč ty máš vždy tendenci každému pomoct! No ale koukni se na toho malého lišáčka, no není on rozkošný? Ne, není Channy na co to sakra myslíš! A v té druhé podobě taky není k zahození, spíše k umačkání. Sakra! Něco jsme si řekli!
Jo, zbožňuji hádky proti sobě v mé hlavě. Každopádně, co teď? No... očividně mi nezbývá nic jiného než ho vzít k sobě, aspoň tedy do té doby, než se hodí do kupy. Obavám se ovšem, že to nebude úplně brzo, vzhledem k jeho ranám, které typuji, že bude mít po celém těle a ne jen na těch částech, které jsem stihl postřehnout. Byl opravdu sladký, jak mi ležel v náručí a potichu pochrupkával. Opatrně jsem zvedl mé pozadí ze země a vydal se s lišáčkem v náručí k mému domu. A tohle se stane Parku Chanyeolovi, když se náhodou někam rozhodne jít, co přijde příště? Napadne mě vlkodlak? Nebo snad medvěd?
Dorazil jsem konečně ke svému domu a moje ruka začala šmátrat v tašce ve snaze najít klíče. Bylo to opravdu těžké, hlavně pokud je hledáte jednou rukou na dně tašky a poté zjistíte, že jsou ve vaší kapse u kalhot. Jedním rychlým pohybem jsem odemkl dveře a tašku pohodil do rohu. Boty letěly do rohu a já se už v teplých bačkůrkách vydal do svého pokoje. Lišáčka jsem opatrně položil na mou postel a trošku ho zahrabal do peřin, aby mu bylo teplo.
Tak, a co teď? No... mohl bych si zjistit, co vůbec je za rasu když vypadá takhle. Tak jdeme na to. Počkat! Ale jak to mám udělat? Hmm... Tak ho zkusím vyfotit a poslat to Layovi. Ten se vyzná ve zvířatech!
Vydal jsem se zpátky k posteli a opatrně odhrnul deku z jeho hlavičky, aby byla pořádně vidět a následně ji vyfotil.
ChanChan😂 : Čao.✌ Hele nevíš co je tohle za zvíře? Ty si tu ten odborník na tohle, když už na nic jiného
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Unicornhealler_🦄: Mám pocit, že to je jistý druh pouštní lišky. Ehmm...Fenek? Mám pocit. A to byla urážka? 🤔
ChanChan😂: Díky.✌ Né...vůbec..
Unicornhealler_🦄: Okey.
Bože, to je idiot. Aspoň, že mi pomohl. Takže Fenek, ale co takový fenek jí? Kuře mu očividně chutnalo, ale pochybuji, že na poušti běhají kuřata. Počkat. A co jeho lidská stránka? Ta jí snad všechno ne? Asi se z toho zblázním.
Z toho přemýšlení o jídle mi vyhládlo. Moje pozadí opustilo měkkou židli a vydalo se do kuchyně. Po zhodnocení všeho co mám v lednici, jsem se rozhodl pro palačinky. Za chvíli jich bylo pár na talíři a k dokonalosti tomu chyběly už pouze maliny, šlehačka a sklenice mléka. Všechno jsem přenesl na stůl a těsně před tím než jsem usedl za stůl, se moje nožky rozpohybovaly na záchod.
Když jsem se vrátil, naskytla se mi snad ta nejrozkošnější scéna v mém životě. Maličký hybrid seděl na stole v mém bledě modrém svetru, který mu byl zhruba po kolena a odhaloval tak jeho krásné vyhublé nožky, šlehačka s malinami zdobila včetně jeho obličeje i onen svetr, ouška se tyčila do výšky, kde sebou vesele stříhala a jeho krémový ocásek sebou házel ze strany na stranu.
,,Mohl si na mě aspoň počkat."
Tak je máme už doma🤗 Doufám, že se vám to zatím líbí🤗 Budu se snažit vydávat kapitoly vždy v úterý, čtvrtek a sobotu Ale tuhle sobotu nic neslibuji, protože v Praze je Kpop párty a já tam nesmím chybět.😂 Takže pokud nevyjde v sobotu tak snad v neděli 🤗 Anyeo 🤗
