Human or Animal

12.Kapitola

Chanyeol

,,Slib mi, že Mina nebudeš zlobit.'' zakňučel jsem prosebně a doufal, že se mu má slova vryla do paměti. ,,Neboj se, nebudu zlobit." odpověděl mi a stulil se do mého obětí. ,,Dobře, už musím. Mějte se tu dobře a Mine! Dej mi na něj pozor. Mám tě rád." Dořekl jsem směrem k tomu maličkému hybridovy stulenému u mě a naposledy jej políbil na rozloučenou.

Vyšel jsem z domu a zamířil rovnou ke svému autu, naposledy jsem se otočil k domu a smutně jim zamával do okna. Nasedl jsem do auta a klíčky zastrčil do zapalování. Připoutal jsem se pásem a pomalu se rozjel směrem do práce, ovšem při zkontrolování času jsem pedál s plynem poměrně dost přišlápnul.

Do práce jsem dorazil v rekordním čase, až jsem se bál, jestli skleněné dveře v recepci po mém nárazu stále drží pohromadě. Cesta výtahem se mi zdála nekonečná, ale nakonec se moje maličkost dostavila do Suhovi kanceláře včas.

,,Už jsem myslel, že nepřijdeš." Zasmál se, mezitím co já jsem stěží popadal dech. ,,Nemusel jsem, tak mlč." Vydechl jsem a konečně se pořádně nadechl. ,,Kde se bude konat ta schůze?" ,,Vše, už je připraveno." ,,Tak jdeme."

Občas si tu přijdu jako ředitel já sám. Poupravil jsem si oblek a vydal se s Suhem do audienční místnosti. Tam na nás již čekali a my zasedli za velký, kulatý stůl. Suho jim pokynul a všechno se to rozjelo.

,,Dovolte mi, abych se představil. Jsem ředitel GM Company a jmenuji se Myeong Seo-Jun.( Nikdy sem netušila, že vygenerovat nějaké badass jméno bude tak těžký. A stejně mi furt připadá slabý. :( ) Po několika letech výzkumu, které se zdály nekonečné, jsme konečně došly k výsledku a můžeme vám představit náš projekt. Jak jistě víte, tak naše společnost se zabývá genetikou a jejími mutacemi. ( GM - genetic mutation. Random mě to napadlo...) Tento výzkum začal, zhruba před pěti lety, když jsme v poušti narazili na něco nečekaného, v dnešní době se jim říká hybridi. Ano, chápu nejspíš jste šokovaný a nevěříte a proto, jsme vám tady přivedli jednoho na ukázku."

Do místnosti přijela větší klec, ve které se nacházel člověk, ovšem ze zad mu čouhal velký štíří ocas a ruce měl zakončené klepety.

,,Toto je jeden z našich exemplářů. Druhů těchto tvorů je nespočet a každým rokem našeho výzkumu přibývají další, a další. Jsou speciálně trénovaní a máme v plánu je zapojit i do vojenských výcviků jakožto budoucí zbraně ve válce. Samozřejmě, každý je výjimečný něčím jiným. Proto tedy doufáme, že nás podpoříte. Ovšem, pokud řeknete ne, prosíme vás, podepište tuto smlouvu o mlčení."

Všichni na něj nevěřícně koukali a poté začali pohledem skenovat onoho hybrida.

,,A co se děje s těmi co nejsou tohoto schopní?" optal jsem se zděšením.

,,Upřímně. Polovina naších výzkumů jsou již geneticky upravené a jsou zvyklé na naši potravu. Pro jejich vlastní bezpečí, jsou tedy zneškodněni." Usmál se na mě ďábelsky a já polkl ten obří knedlík co jsem měl v krku.

,,A už vám někdy nějaký utekl?" zeptal se tentokrát Suho a Seo-Jun na to přikývl

,,Ano, již nám jich pár uteklo, ovšem byli dopadeni a zneškodněni, protože tací jedinci jsou pro náš výzkum nepoužitelní."

,,A co když to nestihnete a někdo z nich se dostane k člověku?"

,,Nic takového se ještě nestalo, nemusíte se bát, nebo snad někoho takového znáte?"

Knedlík se mi opět objevil v krku a můj dech se zrychlil. Pot mi pomalu začínal stékat po čele a moje mysl byla plná zděšení.

,,Samozřejmě, že ne. Toto je poprvé co něco takového vidím. Pouze se ptám, kdyby se toto stalo, tak jaká budou opatření. Jakožto asistent pana Kima se starám, také o bezpečnost projektů, do kterých chce naše společnost zahrnout své peníze. A proto se ptám, pokud se něco takového stane, co máte v plánu nejen s hybridy, ale samozřejmě i s lidmi?" obořil jsem se na něj a doufal, že mi to sežere i s návnadou.

,,Samozřejmě, postupy na tento problém máme vyhotovené, toho se nemusíte bát. S každým zúčastněným bude nakládáno s rozvahou."

To moje pocity, akorát více rozvířilo a já měl okamžitě jasno. Musím Baeka někam schovat, nedovolím, aby se mu něco stalo.

Baekhyun

,,Něco se děje." Ozval jsem se a Xiumin se na mě vyděšeně podíval. ,,Bolí tě něco? Polil se? Popálil? Yeol mě zabije!" začal vykřikovat. ,,Mě nic není, ale jemu ano." ,,Jak to víš?" ,,Cítím to. Bojí se, je vyděšený a já nevím proč."

Z ničeho nic jsem se začal potit a v hlavě se mi ozývaly myšlenky, které nebyly moje. Byl jsem si jistý, že jsou jeho. ,,Ať to přestane! Dost! Prosím." Křičel jsem a z očí se mi valily slzy. Tak tohle je to splynutí, o kterém nám rodiče, vždy vyprávěli.

Tak se nám to tu krapet rozjíždí. Wow wow wow. Omlouvám se, že teďka dlouho nic nebylo, ale je toho na mě nějak moc. Vážně se omlouvám.... T-T Odpusťte mi. T-T