Výměna manželek (Larry)

2. kapitola

Harry

No do prdele! Mě sem odvezli bukvici?! Kurva! Já  to nezvládnu,  budu se tady cejtit jako v teplárně. Co,  když mě bude chtít někde vohnout nebo znásilnit?......  No dobře, je tak malinký že by nepřepral ani mouchu. To on asi bude jehelníček.

Nad touto mentální poznámkou jsem se usmál a jel do práce nechal jsem tam toho špunta napospas tej žábě.

Přijel jsem k Niallovímu domu, kde už na mě sám majitel čekal.

„Čus vole, tak co?  Přijela ti nějaká šukézní buchta?"

„Kéž by. Dovezli mi buznu. Mám strach tam na cokoliv šáhnout."

Odfrkl jsem si, ale na Niallové tváři se lehce zračil smutek. Nedával jsem tomu pozornost a radši nastartoval vstříc Zaynově kutlochu. 

Po cestě jsme neprohodili ani jedno slovo. Něco tady nehraje, Niall nikdy nezavře hubu, tak co se teď děje?

„Nemáš hlad?"

„Ummm ani ne."

Tak tady je kurva něco špatně.

„Nialle co se sakra děje?!"

Zaparkoval jsem na parkovišti, protože už jsme byly na místě.

„Nic, nech mě bejt."

Křikl plačtivě a utekl pryč.

Zůstal jsem v autě čumět do blba.
„Tak tohle bylo kurva divný."

Prohodil jsem do ticha auta. Vystoupil jsem a zamířil do Zaynové kanceláře.

Taylor

Konečně jsem tady. Cesta byla delší než fronta na slevěněné oblečení. Doufám že zde nebude nějaký buran.

„Crrrrrrrrrr"

Autem se rozeznělo zvonění mého iPhonu.

„Ahoj Katty, no jo už jedu. Nevím kdo tam bude, ani jak to tam vypadá nevím. Taky doufám že nepřijedu do nějakého Buranova."

„Paní, už jsme zde."

„No jo, no jo."

„Tak ahoj,  já už musím končit, neboj, jasně že ti potom zavolám. Jo, tobě taky, papapapa."

Vešla jsem dovnitř, prohlédla si ten malý brloh. Není to nic extra, ale snad to nějak přežiju.

Zasedla jsem ke stolu a přečetla si ten seznam. No, dělá tady toho poněkud zbytečně moc, ale já si to zavedu do vlastních kolejí. 

Těším se na toho Eda. Doufám že je to nějaký nabušený kusanec, ty já ráda. No co?  Harry mi taky určitě zahejbá co bych já taky nemohla?  Je to tak fér.

Potichu se otevřeli dveře a v nich stál menší, zavalitý, ryšavý chlápek........ tak tady toho vzrůša zas tak nebude. Podal mi kytici kopretin.

„Ahoj,  já jsem Ed."

„Těší mě, Taylor."

Odpověděla jsem mu s hraným úsměvem.

„Tak doufám že to tady nějak zvládneme."

Nervózně se zasmál.

„Snad jo, hele, je tady někde poblíž nákupní centrum?"

„No.... jo asi hodinu odsud je něco menšího."

„Fajn, děkuju, tak já si jdu zatím vybalit."