22.kapitola

1.5K 112 25
                                    

Harry

Tři týdny,  zkurvené tři týdny Louise hledáme. Nikde po něm není ani stopy. Měl jsem ho poslechnou. Byl jsem tak slepý. I malé dítě by poznalo, že je tady něco kurva špatně.

Tu krev jsme poslali do laborky... je Louisova.

Aby toho nebylo málo, tak i Niall je pohřešovaný. Vážně to nemůže být lepší.

Pracujeme ve dne i v noci, ale vše mají dokonale posychrované, žádná hesla, kódy, zprávy... prostě nic čeho by jsme se mohli chytit. Tedd je nejlepší hacker jakého mužů mít, věřím že určitě něco najde.

Rukama jsem se zapřel o velký dřevěný stůl a zhluboka dýchal.

„Jdi si lehnout. "

Chytil mě za rameno Kevin.

„Nemůžu."

Odpověděl jsem až moc chraplavým hlasem.

„Tímhle ale nic nevyřešíš. "

Stočil pohled na mé vyhublé tělo.
„Musím ho najít.... Prostě musím chápeš? "

Podíval jsem se na něj svýma vybledlíma očima, které jsou orámované černými kruhy.

„Hodně ho miluješ. "

Podotkl.

„Jo..... "

----------------------------------------------------

„Šéfe!"

Zrovna jsem si nalévat kafe, když v tom do mé pracovny přiběhl Tůčko. Rychle jsem si setřel slzu, která se mi valila po tváři.

„Něco má. "

Oznámil mi s úsměvem a mávl na mě ať jdu.

Rychle jsem se rozběhl do Teddové místnosti.

„Co jsi našel?"

Zadýchaně jsem vyštěkl.

„Asi víme kdo. "

Ukázal na monitor, kde byl až moc známý znak na nějaké smlouvě či čem.

Ti zmrdi..

„Nemohli to udělat sami. Na to jsou až moc starý a senylní. "

„Zatím se potvrdilo na jistotu jen tohle. "

Mikl rameny a znovu začal psát něco do počítače.

Vydal jsem se tedy zpět do pracovny probírat papíry.

Čekal jsem, že už je konečně najdeme....

Myslel jsem, že jsou ti páprdové neškodní... Jasně už se párkrát o něco pokusili, ale nebylo to nic drastického....  Až je dostanu pod ruce, tak skončí jako porcovaná zelenina! 

Niall

„Pusťte mě sakra. "

Opět jsem se snažil vyvlíknout z kovových otěží.

„Hele blonďáčku, nedělej rámus, nebo by jsi mohl o něco přijít. "

Zasmál se a dál bodal nožem do starého dřevěného stolu.

„Kurva.... "

Zasyčel jsem, když se mi kov zaryl ještě hlouběji zápěstí se mi znovu obarvila do červena.

„Co ode mě chcete?! "

Už asi po sté jsem se zeptal na tak primitivní otázku.

Opět se hlasně zasmál.

„Po tobě nic, ale po tvém neschopném šéfíčkovi ano. "

Přišel ke mě a vrazil mi silnou facku.

A už jsem doufal v to, že dnešek přežiju ve zdravý....

Týpek si ze mě udělal evidentně boxovací pytel, protože každou chvíli mi přibývají nová a nová zranění....

Po těch několika dnech jsem zjistil, že bránit se nemá cenu, akorát bych dostal ještě víc.

„Piče Dane!  Nesmí chcípnout. "

Vyjel po něm nově příchozí vysoký muž. Když už jsem mysel, že odpadnu.

Chytil mé bezvládné pokrvené tělo a odemkl pouta.

„Šéf ho chce. "

Oznámil tomu primitivovi a dál mě vlekl studeným sklepem. Vnímal jsem jen okrajově, ale nemůžu si dovolit usnou, ne teď.

Sklep je překvapivě obrovský a vypadá to tu jako ve vězení. Všude jsou tu "pokoje " Které mají místo zdí mříže, tudíž v nich není minimální soukromí.

Vypadá to, že jsem v celém sklepě sám, protože žádná klec tady není "obydlená". Tedy jsem si myslel...

"Shit."

Potichu jsem si zanadával, když jsem v jedné z klecí uviděl na zemi malé lidské klubíčko až moc se podobající Louisovi. Doufám, že jenom spí, ale ani mírné nadzvedávání hrudě jsem nezaznamenal.

Panebože prosím že tohle není pravda........

💀💀💀💀💀💀💀💀💀💀💀💀💀

Ahoj ❤💘

Ano, po sto letech jsem zase zpět. Nebudu se na nic vymlouvat proč kapitoly nebyly.... Však mě znáte 😅 ❤💛

Jinak jak se vám líbí kapitola, myslíte že je Louis mrtvý?!  😖
A jak to zvládne Harry až se to dozví?! 😭

Tak zase u další kapitoly 💗💕💓💞

#Larrisfuckingreal 👬👑❤

Kleopatrakuku

Výměna manželek (Larry)Kde žijí příběhy. Začni objevovat