Výměna manželek (Larry)

21. kapitola

Louis

„Hej, Šípková růženko!"

Pohladil jsem Harryho po tváři. Budím ho už po čtvrté a ten lenoch pořád nechce vstát.

„Noták. "

Lehce jsem mu poklepal na rameni.

„Dobře, jak chceš. "

Lehl jsem si na něj celou svou vahou. Prostě tělo na tělo.

Harry sebou prudce trhl, ale oči měl zavřené pořád.

„Slez ze mě. "

Zachraptěl pobaveně.

Ještě víc jsem se k němu natiskl a obejmul ho kolem pasu. Objetí mi vrátil.

„Vstávej, jinak z tebe neslezu a stane se s tebe placka. "

Poštěklil jsem ho na bradě.

„ Moc si fandíš. "

Z ničeho nic mě povalil pod sebe. Harryho tvář se nesla v bolestné grimase a trošku sezelenala , tak jsem mu lehce prstem zatlačil na hrudník a on si zpět lehnul.

„Nehodlám převlékat peřiny, tak se moc prudce nehejbej. "

Zasmál jsem se a pohladil ho po rozpáleném čele.

„Máš teplotu... Donesu ti snídani a prášek. "

„Nemám hlad. "

„Ani krekry? "

Divný, Harry vždy sní na co přijde.

„Ne."

Otočil se na břicho.

„Tak jsem za chvíli zpět, neusínej už prosimtě. "

Je mi jasné, že do pěti sekund bude tuhej.

Vzal jsem lékárničku a začal hledat prášky. Když jsem je našel, tak jsem se otočil k odchodu.

Celý balík prášků mi leknutím spadl na zem. Ve dveřích stál mohutný muž a na rtech mu pohrával nechutný ůškleb.

Hned jsem začal křičet a couvat. Měl jsem v plánu se rozběhnout pryč, ale muž vytáhl pistoli a já už prosil všechny svatý. Ozval se výstřel a mé tělo se spolu s bolestným výkřikem svalilo na zem. Při pádu jsem se praštil do hlavy o roh stolu a to byla další příležitost k hlasitému výkřiku.

Harry

Protáhl jsem se po dlouhém a kvalitním spánku. Jsou asi dvě hodiny odpoledne. Nevolnost mě opustila a tak jsem se rozhodl jít něco dělat. Co jiného,než hledat Louise...Docela se divím, že s tím práškem potom nepřišel, teda myslím.

Jen v boxerkách jsem se rozešel do jídelny, potom do obýváku. Prolezl jsem celý dům, ale Louis nikde. Naposledy jsem šel do kuchyně, kde jsem se měl v plánu napít ledové vody a dát si něco k jídlu, protože mé břicho se začalo hlasitě ozývat.

Díval jsem se po stole a lince, jen kvůli tomu aby jsem našel něco, co by mi napovědělo, že tu Louis je, nebo nedávno  byl.

„Kurva."

Po něčem jsem uklouzl a svalil se na zem jako pytel brambor.

„Ty pičo. To je krev? "

Podíval jsem se na svou ruku a později na zem.

„Oh shit....Louis."

Rozběhl jsem se do spálny, kde jsem se snažil najít ten zatracený mobil.

Vytočil jsem Niallovo číslo a čekal. Nebral to.

„Doprdele..."
Zavolal jsem teda Mikovi.

„No?  Co je šéfe? "

Řekl otráveně.

„Kurva, Louis se ztratil!  "

„Cože? "

„Není tady a v kuchyni je nějaká posraná krev.... Svolej chlapy ať jsou do půl hodiny u mě doma. "

Rychle jsem zavěsil a šel se do něčeho obléct.

Zanedlouho zazvonil zvonek a já šel nervózně otevřít.

Celá parta se nahrnula dovnitř a já začal dávat rozkazy.

„Najde se. "

Poplácal mě po rameni, když jsme doma zůstali sami.

Louis

Tak takhle chutná smrt?  Tak studeně a prázdně?  Já nejsem v nebi?  Co jsem kdy udělal špatně?!

🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹🌹

Ahoj ❤

Ano, nejste jediní kdo se diví, že se tento příběh znovu píše. 😂💫 Rozhodla jsem se dávat kratší kapitoly, protože mi to takhle víc vyhovuje. ❤ Rozhodně nepište názor a jestli jste rádi, že se tento příběh zpět vrátil ❤

#Larryisfuckingreal 👬👑❤

Kleopatrakuku