Výměna manželek (Larry)

💥10.💥kapitola

Louis

Harry nadskočil leknutím. Nialla tady opravdu nečekal.

„Přišel jsem jenom na návštěvu, ale jak vidím, tak máte ještě plány. "

Hlasně se zasmál.

„Ne, nemáme ještě tu klidně zůstaň. "

Opravdu nechci aby odcházel, nechal by mě tady totiž Harrymu a já popravdě nevím jak to mezi námi je.

„Já si naopak myslím, že tě shání Zayn, takže by jsi měl vypadnout. "

Harry je už od pohledu dost podrážděný.

„V klidu, už jdu. "

Snědl poslední chlebíček co tu byl, obdaroval nás hlasným pozdravem a už ho nebylo.

Začal jsem si mnout ruce a pohled jsem věnoval jenom podlaze.

„Co tak blbě čumíš? "

Pokojem se ozval chraplavý hlas, hned mi na těle vyskákala husí kůže. Upřímně po zjištění, že je v mafii mám drobné obavy.

„Ztratil jsi hlas nebo co? "

Můj zrak hned spočinul na již tolikrát zmiňované osobě.

„Tak co je? "

Harry začal netrpělivě podupkávat nohou.

„N-nic."

Moje odpověď byla stejně nejistá jako ledová krusta na rybníce.

„Tak na co čekáme? "

Nechápavě jsem se na něj podíval.

„Jdeme na další kolo ne? "

Slavnostně prohlásil a rozepl si pásek.

„Harry........ "

Zlomeně jsem zvlikl. Nechci bejt jeho hračka, musím vědět na čem jsem, nechci skončit jako odkopnutá, nepotřebná věc.

Harry na mě koukal s otazníky v očích.

„Nemůžu."

Opět jsem se ozval.

„Proč by jsi nemohl? "

Harry

„Proč by jsi nemohl? "

Zeptal jsem se nechápavě, ten kluk je vážně jedna velká otázka. Momentálně nemám čas ztrácet čas. Louis se k ničemu evidentně nemá a já z žádnou mimózní medůzou fakt chuť spát nemám.

Chtěl jsem odejít z pokoje a ještě si něco zařídit, ale zastavily mě vzliky, které se ozývaly od malého tělíčka. Zprávně by mě měl být ukradený, ale konec konců, já ho tak strašně chci, chci vlastnit jeho tělo, chci abych byl jediný komu patří jeho myšlenky. Nic my nebrání v tom s ním chodit a žít, nebudu si ho odpírat když ho v podstatě............. Mi... Ovládají mně při něm různé emoce. Nikdy jsem takový pocit nezažil ani u Taylor, s ní to bylo jenom o sexu, ale na Louisovi mně jakýmsi způsobem záleží. Je to kurva skvělí pocit.

„Notak škvrně, proč bulíš? "

Nikdy jsem nebyl dobrej v utěšování.

„Nejsem škvrně. "

Okamžitě se ozvalo ze strany menšího. Na to jsem nic neodpověděl, sedl si vedle něj. Asi ucítil tlak na pohovce a proto se na mě podíval dvěma krásnýma, uplakanýma oceánama. Na nic jsem nečekal, nahl se k němu a spojil naše rty. Louis hned vytřeštil oči, ale spolupracoval. Zmáčkl jsem mu boky a on my na oplátku dál ruce na ramena. Nebyl bych to já kdyby se z jemného polibku nestal vášniví a plný touhy. Bohužel nám po chvíli došel vzduch a tak jsme se museli odtáhnout.