Výměna manželek (Larry)

19.kapitola

Louis

Li byl u nás až do večeře, po které nás dál, podle jeho slov nemůže  otravovat. Nechtěl jsem aby zase odešel, ale jeho gantelmanské chování mu odtrhnout nemůžu.

Harry se za celou dobu ani neukázal. Upřímně mám z toho nějaký divný pocit.

Zvedl jsem se ze sedačky a namířil si to k Harrymu do kanceláře. Záťukal jsem na velké dubové dveře a čekal. Nic ani žádný šum není slyšet. Kde je najednou to jeho "dělej"?  Pomaloučku jsem začal otvírat  dveře, ale nikde nic. Kde může být?  Nevšiml jsem si, že odešel.

Prohledal jsem celý dům, ale po Harrym ani stopa. Rozhodl jsem se mu zavolat, nic jiného se snad v této situaci dělat ani nedá. Po třech pípnutích to vzal.

„Hau-ló? "

Ozval se z mobilu jeho chraplavý hlásek.

„Harry?  Kde prosimtě jsi?! "

„Víš, já jsem na jednom koůzelném místečku. "

„Cože?  Okamžitě mě řekni kde jsi. "

Na tohle už fakt nemám nervy, on si snad něco šňupnul.

„Kouzelní trolové mi říkají, že v nějakém klubíčku......

Místo odmlky šel slyšet jeho smích.

Lou?  Připadám ti snad jak nějaká kočička, že bych měl být v klubíčku? "

Další výbuch smíchu. No to mě potěš.

„Harry a prozradí ti kouzelní trolové v jaké ulici to jsi?  "

Musím na něj takhle, protože teď není při smyslech.

„Trolové odešli, ale počkej..................... Heeeeeeeej loupežníku!  V jaké ulici je tento zámek?............ Prý jsme v Příčné ulici Lou, ale Harryho Pottera jsem nepotkal..... Počkat!  Já jsem Harry Potter! "

Bože, je to vůbec on? 

„Hele Harry, ani se nehni já pro tebe za chvíli přijdu. "

Už asi vím kde je. Žádná Příčná ulice tady není, ale Říčná ano.

„Ale co když přijde Voldemort? "

Kdybych nebyl zblázněný strachy, tak bych se mu i smál

„Neboj stihnu to dřív než on. "

„Dobře, ale pospěšte si pane pošťáku, začíná to tu být nebezpečné. "

Ani jsem se nesnažil odpovědět a jen zavěsil.

Rychle jsem seběhl schody, obul se a vyběhl na ulici. Sice byla tma, ale já jsem na strach neměl čas.

------------------------------------------------------

V Říčné ulici jsou sice dva kluby, ale ten první byl až moc pod Harryho úroveň a proto jsem tam ani nechodil.

Vešel jsem tedy do toho více "nóbl" a rozhlédl se kolem. Seděl tam na barové židličce, něco zpíval a nohou si podupkával do rytmu. Přišel jsem blíž a zaposlouchal se do jeho sametového hlasu.

„Já se zase narovnám! Ooooo-o-o.... "

Opravdu si zpívá trolíky?  Co se o něm ještě nedozvím.

„Jéééé ahoj Lui!  Ty jsi mi tak chyběl! "

Hned jak mě uviděl po mě skočil jako leopard a sevřel mě v medvědím obětí. Naštěstí jsem to ustál. Hned jak se odtáhl mě začal pusinkovat obě tváře. Ale alkohol z něj cítit nebyl.