Královna lidu

Lhář

Jindřich

Uběhli už tři dny od dobití hradu a stejně jako předchozí dny jsem i nyní seděl u stolu v pracovně, kterou pro mě hrabě Bronský připravil. Seděl jsem za stolem a přečítal další z hlášení o stavu svého vojska, jeho zásobování a druhé linii, kterou vedl lord Fintorský od západu. Útok provedli přesně, jak jsem naplánoval ve stejnou dobu co jsem zaútočil já a rychle postupovali. Už teď jsem přemýšlel, kde bude nejlepší se s ním setkat a své vojsko opět spojit do jednoho. Uvažoval jsem, zda v zájmu bezpečnosti svého syna ho nemám poslat k vojsku s hrabětem v čele. Přece jen, pokud by se uskutečnil protiútok královského vojska dřív než jsem plánoval, zaútočili by prvně na mě, protože to já jsem pro ně byl hlavní hrozbou. To já o všem rozhodoval. Přece jen se říká, pokud se chceš zbavit hada usekni hlavu a zemře celé tělo. Nebo to bylo, že plevel se musí vytrhnout s kořeny? To bylo, ale jedno, jelikož výsledek byl jistý. Můj nepřítel mě bude chtít zabít, pokud tomu tak už teda není. Musím se s armádou brzo přemístit, ale kam.

Pohlédl jsem na mapu království. Musel jsem spojit své vojsko ještě před hlavním městem, abych ho mohl obklíčit. A nebo bych ho mohl nechat rozdělené a postupně město obklíčit? Nenáviděl jsem tohle plánování, ale pro úspěch války bylo důležité. Někdo zaklepal na dveře.

„Dále," odpověděl jsem na zaklepání, ale neodtrhl svůj pohled od mapy. Zadíval jsem se na místo, kde se řeka Calia stáčela a vlévala se do Isis. Společně potom proudili dál na jih. Tak velký tok s vojskem nepřejdu, ale pokud by se můj plán podařil a část vyslaných vojáků získala do držení pevnost Akmen a následně Darnen, most mezi nimi by mi posloužil k překročení řeky Calia. Vše teď záleželo pouze na mužích, které jsem vyslal k dalšímu ze svých spojenců lordu Lerminktnovi na pomoc s dobitím tvrzí.

Dveře se otevřely a v nich se objevil hrabě Bronský. Během našeho pobytu zde stále nosil drátěnou košili, zatímco já si dělal pohodlí oblečený v obyčejné bavlněné černé barvy. Hrabě se poklonil, následně zavřel dveře a zamířil ke stolu.

„Jako vždy máte správné načasování, hrabě. Rád bych s vámi probral zda sjednotit svou armádu po překročení řeky či až u hlavního města," řekl jsem a znovu se zadíval na mapu. Trimers bylo nádherné město a dobře opevněné. Sám jsem si ho v přestrojení před několika měsíci prohlédl a snažil se zjistit jeho slabiny, jenže to bylo prakticky nemožné. Trimerský hrad byl jeden z původních hradů v zemi a jeho opevnění stejně tak. Po smrti patronky Nigerijské se změnilo hodně věcí a hodně míst začalo chátrat, ale tohle místo bylo stále pevné. Jeho věk na něm vůbec nebyl poznat. Hradby i budovy byly stále pevné stejně jako kámen, z kterého byly vytvořené. Tradovala se pověra, že když se hrad i jeho hradby stavěly, vkládali architekti a stavitelé do kamenů část magie, aby celá stavba odolala nepříteli. Předci mi teda dobýváni hlavního města rozhodně neulehčovali.

„Myslím, že na tohle rozhodnutí máme ještě čas. Můžeme se rozhodnout cestou k tvrzím Akmen a Darnen." Zvedl jsem svůj pohled k hraběti a nechápavě se na něj podíval. Na jeho vrásčité tváři se rozprostíral úsměv.

„Máte dobrou náladu," okomentoval jsem jeho stav a pohodlně se opřel do židle.

„A vy určitě budete mít taky, Výsosti. Dostal jsem dopis od obou lordů. Akmen máme v držení a do několika dní získáme i Darnen a lord Fintorský zrovna obléhá hrad Yorsten. Pokusí se získat na naši stranu pána hradu dohodou stejně jako jste učinil vy s baronkou, avšak určitě tam budou jiné body, kterých se bude muset držet." Usmál jsem se. Mé plány vycházely skvěle.

„Pokud získá kontrolu nad Simberským panstvím a dostane se včas ke tvrzím je mi jedno jaké dohody učiní. Hlavně pokud na mou stranu získá dostatek lidí, hlavně šlechty. Kdyby bylo nejhůř budu potřebovat jejich podporu." Ukázal jsem na mapě k mostu mezi tvrzemi." Musíme se ke tvrzím taky brzo dostat. Informuj velitele, ať okamžitě začnou s přípravou k odjezdu. Vyjedeme hned zítra. Zranění vojáci buď půjdou nebo pojedou za námi a ti těžce zranění zde zůstanou dokud se neuzdraví. Taky zde zůstane několik vojáků, aby dohlédli na obyvatele hradu. Nechci, aby se v mé nepřítomnosti postavili jeho občané mně na odpor."