11. ZÁŘÍ 2017
7:05am
Garáž
"Co v tom máš? Ty si taháš celej kamenolom, ne?" Nadával táta, zatímco se pokoušel narvat tašku do kufru matčina auta. Když se mu podařilo nacpat věci zpátky jako kostičky Tetrisu aby se tam všechno vešlo, zavřel kufr a nastoupil do svého auta.
"Tak se uvidíme ve středu, zlatíčko. Užij si to tam." Usmál se táta a vyrazil do práce. Když odjížděl od domu, stihl mi ještě zamávat a pak se ztratil za zatáčkou.
Vrátila jsem se do domu a cestou pohladila psa. Dobrman vyplázl jazyk a hlavou vyšel mojí ruce naproti. Podrbala jsem ho za uchem a otevřela dveře od předsíně. Zula jsem si boty a připravila si je na stranu na později.
Mladší bratr seděl na sedačce a hrál si na telefonu.
,,Nicku, nemůžeš to na chvíli odložit, za chvíli odjíždíme." Okřikla ho máma a pokračovala v připravování svačin.
Nickovi je deset a je závislý na počítači, telefonu, tabletu. Zkrátka na všem, na čem se dá brouzdat na internetu. Jeho dvojče Bella je jeho pravý opak. Vlastně, opak nás obou.
11. ZÁŘÍ 2017
8:40am
Budova internátu
"Tak, jsem ráda, že jsme se tady všechny sešly v tak hojném počtu." Claudia- školní psycholožka- sepnula ruce a zhluboka se nadechla. Její proslov přerušila jedna z mých spolužaček, Cate.
,,Promiňte, máme tady chlapce." Na to se všechny dívky v klubovně zachichotaly. Jak jsem již zmínila, tak ve škole nemáme skoro žádné kluky. Tady Henry byl jediný kluk mezi zhruba šedesáti dívkami. Myslím, že zrovna ten den nás bylo 55.
Hned jak Claudia domluvila a představila nám Roberta, svého kolegu, mohly jsme se odebrat do svých pokojů. Sebrala jsem tašku a začala se s ní tahat do čtvrtého patra.
V každém poschodí jsem se musela zastavit a odpočinout si. Moje kondička byla, je a vždycky bude naprosto příšerná. Stejně jako můj orientační smysl a paměť. 'Čtvrté patro, pokoj 324. Čtvrté patro, pokoj 324'
Opakovala jsem si pořád dokola a snažila si zapamatovat informace od ženy z vrátnice která na mě začala mluvit hned, jak jsem vešla do budovy internátu.
Když jsem se nějak dobelhala do čtvrtého patra a našla svůj pokoj, byla jsem přivítána křikem.
Vzala jsem za kliku a otevřela. Christine, moje spolužačka a kamarádka ze základky pobíhala po pokoji a nadávala naší spolubydlící Michelle, protože vzala jedno povlečení navíc.
Na pokoji s námi byly ještě Barbara a Anette.
