Strážci času

3.kapitola

"Cass?"

"Cass?!"

"Sakra Cass! Prober se, zaspaly jsme!" To už se Cassie vyškrábala z postele a soukala se do kalhot. Její spolubydlící na sebe hbitě navlékla košili a zamířila ke dveřím. 

Na chodbách už bylo vylidněno, což značilo jen jediné, jdou pozdě. Za ten týden se s Ady hodně sblížily a Cassie si troufla říct, že jsou něco jako nejlepší kamarádky. No, a teď spolu byly v průšvihu...

Obě dívky potichu otevřely dveře do učebny a rozhlédly se po místnosti. Učitel byl otočený zády, proto se nenápadně nasoukaly do zadní lavice a vydechly si.

"Slečno Redfoxová a Testerfieldová, myslíte si, že jsem nezaregistroval váš pozdní příchod?" Ozval se profesor, ještě pořád píšící výklad na tabuli. 

"Sakra, ten má oči i vzadu." Odfrkla si Ady, nervózně podupávající nohama.

"No, ale alespoň máme Washingtona, to si představ, jak by nám zavařila Chesterfieldová." Cassie se musela pousmát při vzpomínce na učitelku Chesterfieldovou, naštvaně táhnoucí Cama za ucho do ředitelny za pozdní příchod do hodiny. Dívčiny myšlenky se už pár dnů stáčely ke Camovi. Cam byl... prostě Cam. Chtěl na sebe vždy přitáhnout pozornost a většina lidí šílela už jen když kolem nich prošel. Bohužel tahle posedlost se netýkala jen holek, ale i kluků! Všichni ke Camovi vzhlíželi. To pak byl problém, že se bavil zrovna s 'Novou žačkou Cassmeraldou Firefoxovou'. 

"Cassie? To je přezdívka od Cassmeralda nebo Recassie?" zeptala se jí jedna blondýna na chodbě.

"Cassandra." Povzdechla si a snažila se arogantní dívky nevšímat.

"A příjmení Firefoxová? Nejsi náhodou příbuzná s vynálezcem Firefoxu? Jako myslím toho internetu... chápeš." 

Profesor Washington už dopsal zápis a přeměřil si třídu přísným pohledem. Cassie raději na oko psala, aby se na ní profesor nesoustředil. Dívka by si totiž zasloužila 'Cenu za nejrychleji napsaný zápis všech dob'. Zatímco většina spolužáků psala nadpis, ona už byla v polovině. Bohužel, svým uměním si také zasloužila post místní půjčující sešitů. "Cass? Půjčíš mi sešit na opsání?" Hej Redfoxová, půjč mi sešit!"

Když se konečně ozval škvrčící zvuk místního zvonění, ohlašující konec hodiny, Ady si ji přeměřila pohledem. 

"Vidělas jak se na tebe Cam pořád dívá?" nadzvedla obočí.

"Cože? On se na mě vůbec nedívá." 

"Ale noták, Cass." trvala si na svém její nejlepší kamarádka.

"Jsme jenom kamarádi." ukončila debatu Cassie a Ady se uchechtla.

"Cassmeraldo, jste vážně nepoučitelná." 

"Vy také Adwildo." 

Polovina dne už uběhla a Cassie se pořád nemohla dočkat dějěpisu. Ne, vážně dějepis nemá ráda, ale zjistila, že tam chodí i ta tajemná věc, do které narazila v knihovně. 

"Ady pohni!" hnala svou kamarádku.

"Ale copak, takže ty ne Cama, ale svůdného Nathaniela Greenwooda jo?"

Cassie zrudla jako rajče. Nejraději by Ady vlepila facku, jenže pak na sobě ucítila jeho pohled. Instinktivně se rozhlédla po místnosti, kde zrovna s Ady vešly a zadívala se do těch šedivých očí. Jakoby jejich rozhovor slyšel, protože měl na tváři vítězoslavný usměv. Dívka se snažila si jej nevšímat, ale když viděla ty jeho rty...

"Jako bych ti to neříkala Nate!" hubovala hnědovláska.

"Já vím Sandrin, já vím. Měli jsme zahnout doleva." povzdechl si chlapec a zajel do neosvětlené uličky. "Počkej, někoho se zeptáme."  Dívka  následovala Natea a vystoupila z kočáru také, i když s nadýchanými šedými šaty, které byly v roce 1869 v módě, to nešlo zrovna snadno.

"Dobrý den, pane..." Nate zůstal stát jako přikovaný a jen zíral na muže v černé kápi.

"Zdravím vás, pane Greenwoode, nějak daleko od domova, ne?" I Sandrin na muže zírala a v hlavě jí šrotilo. Co tady dělá? Proč tady je?

"Ah, milá Sandrin" usmál se Donovany de Sellier. "..dlouho jsme se neviděli."

Nate rychle Sandrin políbil a zašeptal jediné slůvko, jediné přání, které chtěl, aby vyplnila. "Uteč."

Cassie pořád moc nechápala, proč se jí tohle vybavuje. Není to z nějakého filmu? Třeba tam hraje herec, který se Nateovi podobá... uvažovala pořád. Bylo to čím dál divnější a Nate to zřejmě také cítil. Jeho výraz ve tváři se změnil a napnuly se mu svaly. Co se to děje?