Strážci času

2.kapitola

Co můžete čekat od prvního dne v nové škole? Všichni žáci na vás přímo civí a ani se to nesnaží zamaskovat. Cassie byla ráda, že má většinu hodin s Ady, protože pohledy některých spolužáků vskutku nevypadaly zrovna přátelsky. Její stehenní svaly už si pomalu začínaly zvykat na nespočet schodů, i učebny už jí připadaly povědomější. Tahle škola nebyla zase tak špatná.

"Už tam budeme?" vydechla utahaně hnědovláska a snažila se na sobě nedat znát nervozitu. Ady ukázala na dveře přímo před nimi s nápisem Chemie A.

Obě dívky tedy vkročily do učebny a posadily se do zadní lavice u okna. Třídu vybavenou honosnými lavicemi, televizí a interaktivní tabulí nemohla Cassie vůbec srovnávat s tou ve Virginii, kde nerozbitá, nepolepená žvýkačkami a nepopsaná lavice byl zázrak.

"Tak co? Jaké máš zatím dojmy?" naklonila se k ní blondýnka a upravila si černé brýle.

"Je to.. páni... prostě úplně jiné než ve Virginii." usmála se Cassie a zadívala se z okna, kde se právě šourala skupinka opozdilých studentů. Babí léto už pomalu ustupovalo a dávalo prostor sychravému podzimu, proto nebylo divu, když začalo opadávat listí a zachmuřené počasí nutilo lidi k rozmrzelosti.

Hluk na chodbě odtrhl Cassie od přemýšlení, a jako většina lidí ve třídě se otočila za zvukem. Ve dveřích se objevil hnědovlasý kluk s úplně mokrým oblečením a za ním jeho kamarád, jež nevypadal o nic lépe. Ten první se rozhlédl po třídě, a když uviděl novou dívku, musel ji samozřejmě rychle přivítat. Cassie doufala, že jde za Ady, protože blondýnka vedle ní byla vážně pohledná, naneštěstí pro ni se postavil před jejich lavici a na tváři se mu vykouzlil flirtovný úšklebek.

"Čau, já jsem Cameron, pro krásné holky Cam." mrkl na ni a s úsměvem odhalil i dvě řady bílých zubů. Dívka nevěděla co má dělat, už tu byl zase ten pocit úzkosti.

"Ehm... já jsem Cassandra, pro přátele Cassie." falešně se usmála a otočila se k Ady, čímž mu chtěla dát najevo, že ji nezajímá. Bohužel tenhle typ kluků se nedá jen tak snadno odbít.

"Tak Cassie, nechtěla bys někam zajít?" Dívce vřela krev v žilách. Co si ten arogantní blbec myslí? Že jednou mrkne a zboří se svět?

"Řekla jsem, že mi přátelé říkají Cassie, ne ty, a máš nějaký zvláštní tik v oku, měl by sis s tím zajít k doktorovi." řekla tak klidně a vyrovnaně jak jen to šlo. Ady vedle ní se uchechtla a následovali ji další. Cam si to zřejmě nebral nijak osobně a jen se zakřenil.

Asi za pět minut po tomto "incidentu" vešla do třídy profesorka a přeměřila si Cassie přísným pohledem.

"Tak, studenti, máte zde novou spolužačku Cassandru Redfoxovou, doufám, že se k ní budete chovat slušně..." rozhostilo se ticho, jen v zadní lavici šlo slyšet šeptání. Cassie si zase připadala hrozně trapně, všechny oči se upíraly na ni. Učitelka pak pokračovala s pěknou řádkou slov o novém školním roce, změnách, které máme udělat pro své vlastní dobro a do konce hodiny probírala, jak se máme v prostorách školy chovat. V zásadě nic, co by normální student nevěděl..

Když s Ady uslyšely zvonění ohlašující konec hodiny, vyletěly ze třídy jako střely a hnaly se do knihovny, jež byla pro Ady zřejmě jediná oblíbená místnost-pokus se tomu tak dá říkat- na této škole. Jediným kývnutím hlavy pozdravila postarší knihovnici, sedící u menšího dřevěného stolu a pokračovala do zadní části tohohle světa knih. Při podrobném zkoumání knihovny se Cassie zaměřila na přes tisíce důkladně poskládaných starých bichlí na patře ve skleněné vitríně a se zaujetím zkoumala menší dřevěný balkónek, na němž vynikalo typické zdobení pro baroko. Ani si nevšimla, že její kamarádka už zmizela za regály. Okamžitě se začala rozhlížet a pomalu procházela uličkami jako labirintem. Zahnula za další regál a do něčeho vrazila. Spadla na zem s neutichajícím třeštěním hlavy a na chvíli zavřela oči.

"Jau.." zabrblala pro sebe a podívala se na ten objekt, jež jí ještě před malou chvílí stál v cestě. Ty zelené oči už někde viděla...

"Nate!" Křikla dívka, nápaditě se podobající Cassie. Stála na bitevním poli s krvavým oblečením a šrámem na obličeji. Chlapec se však neozýval. Proběhla mezi mrtvými těly, kde jej viděla naposledy a rozhlížela se kolem sebe. Zmocňoval se jí strach, cítila palčivé slzy v očích a bezmoc.

"Sandrin.." zašeptal v dálce hlas, jež patřil onomu hnědovlasému vtipálkovi, který svými sarkastickými vtípky bavil okolí. Teď však jen bez duše jako vítr pronesl její jméno. Dívka proběhla mezi mrtvým koněm a useknutou rukou, při tom se otřásla hrůzou, padla na kolena vedle chlapce a pohladila jej po neposedných vlasech. "V pořádku?" Zeptala se s obavami v hlase. Jeho zraněná noha se rychle hojila, jak to u strážců času bývá zvykem, proto za chvíli už nevypadala jen jako maso a krev, nýbrž zdravá končetina pokrytá kůží. Přitáhl si hnědovlásku k sobě a políbil ji. "Myslel jsem, že se už nesetkáme." Pronesl k ohromené dívce.

"Jsi v pohodě?" Slyšela z dálky Cassie. To ji probralo do reality a se zjištěním, že celou dobu leží na zemi a ten hezký kluk, jež právě sedí u ní, je to, do čeho nabourala, zčervenala jako rajče.

"Myslel jsem, že máš otřes mozku, přece jenom, nabourat do takové svalové hmoty je dokonce i smrtelné." Uchechtl se nad vlastním vtipem a Cassie to donutilo k úsměvu, jakoby ten humor už někdy slyšela. Hlas se jí zdál povědomý, ale nemohla si jej s nikým spojit.

"Cassandro Redfoxová! Hledám tě po celé knihovně!" Rozkřikla se Ady, pomohla jí na nohy a táhla ji z knihovny. Cassie se naposledy otočila a zadívala se na mladíka. Usmál se na ni a ona jeho úsměv oplatila.