Mr. Baffling [CZ Larry Stylinson]

#18 | „When do you end up, honey?"

To, co se stalo ráno, bylo strašně trapné. Nenáviděl jsem se za to, a doufal jsem, že to Louis už nebude mít v plánu nějak řešit. Přeci jen - co by na tomto měl řešit, ne? Všiml jsem si, jak odchází s nějakým klukem k sobě a na chvíli mně napadla myšlenka toho, že by byli třeba spolu. Tedy, dle toho, co jsem viděl, tak se k sobě tedy moc neměli, ale co není, může být. Třeba se jen nechce producírovat přede všemi, a přitom se navzájem v kanceláři přirazí o dveře a...... Harry, dost!

Raději jsem si zalezl k sobě do kanceláře a pustil se do práce. Přeci jen jsem tady měl poměrně hodně práce, hlavně když uvážím v potaz to, že mi tady toho zbylo sakra hodně po mém předchůdci, který na to všechno absolutně kašlal a já jsem nechápal, jak to teda firma dokáže zvládat? Nejstarší úkol byl předělat webovky firmy. Super. Sasi půl hodinu jsem čuměl do monitoru, ale nebyl jsem schopen vymyslet, jak jinak by to mohlo vypadat. Hádám to Louis přežije, že mně zkrátka nic nenapadlo.

Pustil jsem se alespoň do ostatních úkolů, které jsem stihl do oběda nějak rozpracovat. Navíc to na sebe dost navazovalo, snad jediné ty webovky byly samostatný úkol, na které jsem stejně potřeboval špetku fantazie. Možná za ním zítra dojdu a poptám se ho, jak by si nový vzhled představoval. Určitě na to už zapomněl.

Akorát nastal čas oběda, takže jsem si všechno rozpracované uložil a šel jsem se o pár pater níže konečně najíst. Od rána jsem nic nejedl, a měl jsem fakt poměrně dost velký hlad. Během oběda mi však přišla zpráva.

Zee7: Ahojky. Mohu se dneska pro tebe po práci stavit, H?

Chvíli jsem tu zprávu sledoval a vlastně jsem netušil, co odepsat. Vím, co se stalo minule - a nějakým způsobem se mi to líbilo. Třeba právě toto bude chtít řešit, uvidíme.

Me: Ahoj. Ale jo, jen když tak budu asi potřebovat trošku help od tebe. ☺😇

Odpověď mi však přišla v zápětí, ani jsem nechápal, že mi byl tak rychle schopen odepsat.

Zee7: Rád pomohu s čímkoliv. 😏😇 V kolik končíš, zlato?

Me: V půl čtvrté.

Zee7: Fajn, tak v půl čtvrté tam budu. 😘

Na toto už jsem mu neodepsal, poněvadž jsem akorát dojedl a schoval si mobil do zadní kapsy džínů. Stále jsem si nemohl zvyknout na to, že mám na sobě normální rifle a prostě absolutně jiné oblečení. A hlavně ty vlasy. Furt mi lezly do očí. Tohle ještě musím se Zaynem pořešit, fakt mi to dost vadí. Snad navrhne nějaké logické řešení, protože jinak nevím. A smlouvu jsem podepsal, nemám jak couvnout.

***

Zbytek dne uběhl jako voda. Hlavně díky tomu, že mně ani většinou někdo nerušil - jen jednou za mnou někdo s něčím přišel, ale byl to nakonec problém, který jsem vyřešil asi za 5 minut, možná nakonec ani to ne. Opět jsem si všechno uložil, vypnul to a sbalil se. Pak se se vydal z kanceláře a po cestě jsem si všiml, že má Louis oddělané žaluzie a tak jsem se na něj na chvíli podíval. Ani jsem netušil, že to byly žaluzie.

Nechal jsem to však plavat a sjel výtahem až dolů - celých těch sedmnáct pater. Vždycky jsem se nad tím musel uchechtnout, jak vysoko jsem měl kancelář. Zároveň jsem z toho byl ale stále v šoku, poněvadž jsem nečekal, že má první práce bude právě tady. A takto vysoko. A tím vysoko myslím nejen patro, ale i postavení.

Pozdravil jsem chlapíka na recepci, usmál se na něj a vyšel jsem ven. Zkontroloval jsem si čas, bylo 15:32. Nevadilo mi, že ml zpoždění. Pokud šel pěšky, je to pochopitelné. A pokud náhodou jel autem či MHD, je to ještě více pochopitelnější. Prohrábl jsem si vlasy a podíval se doprava, kde jsem ho po chvíli uviděl. Usmál jsem se na něj a sledoval ho, jak přicházel blíže a blíže ke mně.

Postavil se přede mně a na chvíli jsme si hleděli do očí, než udělal něco, co mně vlastně opět překvapilo. Ano, i po tom, co se stalo v kavárně, jsem tohle nečekal. Ano - políbil mně. A já mu polibek s úsměvem oplatil. Po chvíli se odtáhl a sledoval mně.

„Půjdeme k tobě?" zeptal se mně a já jen přikývl. Stejně jsem potřeboval poradit s tím designem webu a Zayn měl více estetického cítění, než jsem měl já, takže jsem věřil, že mi dostatečně pomůže.

___________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

Muhehehehehehehe. Hrábka mi.

Nie, omlouvám se za kratší díl, i když hádám jste si zvykli, že píšem do 1 000 slov, pak nějak už to delší ani nejde. Snad jen keby to boli jednodílovky. :D