Problém Jménem Christopher

{1}Prolog|19.9.2017

Mé předurčené jedenácti - centimetrové podpatky klapaly prázdným sálem o mramorové dlaždice. Na vysokých oknech se mlžila ranní rosa a ještě nekokrhal snad ani kohout. I přesto jsem už musela být vzhůru, stejně jako zbytek služebnictva.

Když jsem konečně přešla celý sál, byly mi otevřeny dveře a já si sedla do čela prázdného stolu, určeného minimálně pro deset lidí. Upřímně. Deset lidí u něj sedělo jen jednou v životě. A to při rozhodování o otcově pracovní pozici.

Služebná mi dolila horký čaj a poté zmizela dveřmi pro služebnictvo. Chtěla jsem na ni zavolat, aby mě tu opět nenechávala samotnou, ale zásady mi to nedovolovaly, takže jsem zůstala sama. Zase. Jediným živým organismem se mnou zůstalo pět středně rostlých Dracen, každá pod jedním velkým oknem.

•••

,,Nemůžete tu zůstat slečno. Není jisté, kdy se pokusí zabít i Vás" s politováním mi oznámila služebná, když přišla do mojí ložnice.

,,Takže co se mnou bude?" unaveně jsem si podepřela bradu, ikdyž bych podle etiky neměla. Čert vem etiku, řeším svou budoucnost.

,,Otcův starý přítel Vás vezme k sobě" řekla a já se zarazila. Za dvanáct let uvidím svět, ve kterém žijí všichni, kromě mě?

•••

,,Nikdy jsem za těmito branami nebyla. Netuším, jak splním to, oč mě žádáš" zamračila jsem se na mladého kluka v mém věku, který se prezentoval jako vážený syn pana Grovera.

,,Hlavně začni mluvit trochu normálně" protočil očima a opřel se o auto.

•••

,,Můžeš na mne aspoň promluvit a pořád jen tak necivět?" sykla jsem po Christopherovi, ležícím na mé posteli.

,,Páni. Konečně jsi řekla něco prostýho. A né pořád jen to tvý spisovný žvatlání" úplně odignoroval mou stížnost, pozvedl jeden koutek úst do pokřiveného úsměvu a odhalil ďolíček, který mě dostával do kolen a probouzel ve mě nové zapomenuté touhy.

•••

Nevzdejte to u tohoto prologu a dozvíte se můj příběh pěkně od začátku. Celý a se všemi nepotřebnými detaily.

Votes prosím <3