Problém Jménem Christopher

{7},,Deš mě zmlátit?"|13.10.2017

Opatrně jsem otevřela dveře a vystoupila před rodinný domek. Obdivovala jsem krásný dům a z mého transu mě vyvedl až on, Christopher Grover, který měl v rukou opět mé kufry a kráčel si to k domu. Ihned jsem se rozešla za ním.

Kufry postavil na zem, v kapse vylovil klíče a odemkl. Rukou mi pokynul do domu a nechal mě vstoupit první.

,,Jsem doma" zavolal, když si zul boty. Pohotově jsem se zula taky a boty vzorově uklidila do botníku. Christopher po mě hodil nechápavý pohled, ale pak odkráčel někam do domu. Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe a nakonec jsem se uvolila k pohybu.

Mou pozornost upoutal výklenek do další místnosti, která se nakonec jevila jako obývák. Přímo naproti dveřím byla televize, vlevo okna, skrz které jsem viděla na zahradu a bazén. Napravo od televize byly další dveře. Na sedačce seděl Christopher a tak jsem se rozhodla jít za ním a zeptat se na můj pokoj.

,,Christophere?" sedla jsem si na sedačku a on ke mě nakonec otočil hlavu.

,,Ty nejsi Christopher" odsedla jsem si a pohlédla na velmi, velmi. Opakuji, velmi, podobného kluka Christopherovi.

,,A ty nejsi tak špatná, jak jsem si představoval" posunul se blíž ke mě a levou ruku dal na opěradlo sedačky za má záda. Mé srdce začalo bušit rychleji a já se necítila vůbec dobře.

,,Ehm," vstala jsem ze sedačky a poodešla co nejdál ,,kde je Christopher?"

,,Nevím," uchechtl se a přibližoval se ke mě ,,doufám, že co nejdál odsud" přitáhl si mě za boky k sobě a já narazila do jeho ruce.

,,Nesahej na mě ty... " odstrčila jsem ho od sebe, když se od dveří ozval hlas.

,,Dylane, chovej se trochu" ve dveřích stál muž v šedém obleku s kufříkem v ruce a taškou u nohou.

,,Heaven Wilsonová?" usmál se na mě a já přešla k němu, co nejdál od Dylana.

,,Ano, dobrý den" s úsměvem jsem k němu natáhla ruku ale on mě objal.

,,Sice jsem v obleku, ale na žádné formálnosti se tady nehraje, srdíčko" usmál se a ve mě se rozlilo něco neznámého. Někdo stojí o mou přítomnost. Nikdo se nechová podle pravidel. Nikdo mi nic nediktuje.

,,Dobrá tedy. Budete mě muset omluvit. Jsem z toho ještě pořád zmatená a nejspíš si budu zvykat dlouho" potupěle jsem si zastrčila vlasy za ucho a hypnotizovala své nohy.

,,Ano, jistě. Moc mě mrzí, co se stalo. Upřímnou soustrast. Musí to být těžké" řekl a mě se nahrnuly slzy do očí. Nebylo, dokud jste to nepřipoměl, řekla jsem si v duchu a setřela slzy, které mi tekly po tvářích.

,,Mohla bych jít do pokoje. Ehm. Svého pokoje?" řekla jsem trochu nesměle a krátce se podívala na pana Grovera.

,,Vlastně né tak úplně. Dozvěděli jsme se to docela pozdě, takže tvůj pokoj se terve maluje. Ale pokud si chceš odpočinout, tak po schodech a druhé dveře napravo" řekl a ukázal na schody. Krátce jsem se podívala na Dylana, který neskrývaně pozoroval můj zadek a pak jsem rychle odkráčela nahoru.

Druhé dveře napravo vedly do něčího pokoje. Na stěně jsem objevila jeden z diplomů.

Oceňujeme Christophera Elliota Grovera za 1. místo
Box-krajské kolo

Takže Christopher boxuje? A má druhé jméno? A tohle je jeho pokoj...

Uprostřed prostorné místnosti stála velká postel s čerým povlečením. V rohu byla pohovka a o ni byla opřená kytara. Nechyběl psací stůl ani skříň. Z velkého okna jsem viděla na zahradu. Obdivování pokoje mě po chvíli přestalo bavit a já si lehla na pohovku. Promnula jsem si obličej a znovu cítila slzy. Nechci brečet. Vždyť tu pro mě nikdy nebyli. Na mé narozeniny přijeli jen náhodou. Nevěděli, že je mám. Nikdy se o mě nestarali a já je i přeslo měla ráda a udělalo to ve mě díru. Neměla bych, ale zlomili mi srdce a já je za to nenávidím. Nenávidím je za to, že jsem jim byla celou tu dobu jedno.

Nějakým způsobem se mi podařilo usnout a probudilo mě až klapnutí dveří. Snažila jsem se to ignorovat, ale donutila jsem se aspoň otevřít na chvíli oko. Dveře zrovna zavřel Christopher a když se na mě podíval, rychle jsem oči zavřela a dělala jsem, že spím. Evidentně mu byla má přítomnost jedno, protože se usadil za stůl na kterém byl jeho notebook a začal tam něco psát.

,,Do hajzlu" zašeptal si pro sebe a zvedl se od stolu. Znovu jsem rychle zavřela oči.

,,Za tohle mi poděkuješ. Teda hlavně tvoje záda" dal mi ruku pod kolena a zvedl mě do jeho náručí. Přenesl mě na postel a položil mě do jeho peřin, které voněly jeho osobitou vůní a já si ji okamžitě zapamatovala. Odhrnul peřinu, přikryl mě a potom se vzdálil. Když jsem otevřela opatrně oči, opět seděl za stolem a horlivě něco vypisoval do notebooku.

•••

Po mém dalším spánku mě opět probudilo bouchnutí dveří. Tentokrát silnější.

,,Tak seš kokot, Dylane? Nevidíš, že spí?" zasyšel na něj Christopher a já slyšela jen uchechtnutí.

,,No já nejsem ten, co si ji stihl vzít do postele. Ikdyž bych chtěl. Viděl si její prdel?" řekl se smíchem Dylan a já měla sto chutí protočil očima.

,,Jo viděl" řekl bezbarvě Christopher.

,,A?"

,,A nic. Je to dcera tátova spolupracovníka" řekl ledabyle a Dylan vyprskl do smíchu.

,,Ale mrtvýho"

,,Tak dost. Jsi starší než já, Dylane, ale chováš se jak krypl. A myslím to naprosto vážně. Posloucháš se někdy kurva co říkáš?!" židle zavrzala a Christopher se nejspíš zvedl.

,,Deš mě zmlátit? To ti jde nejlíp co? Boxovat"

Votes prosím <3