Problém Jménem Christopher

{3},,Aron by mě zabil"|23.9.2017

,,Slečno Heaven, uklidila jsem si v pokoji?" pobíhala kolem mě jedna služebná a já musela protočit očima.

,,Ano. Už dvakrát"

,,A co Vaše knihovna?"

,,Protřízená"

,,Oblečení?"

,,Čisté je v šatníku a špinavé v prádelně"

,,Výborně. Tak já musím běžet" zakoktala se a rychlým krokem odešla z chodby, na které mě zastihla. Všichni tu blázní jenom z příjezdu mých rodičů. Dělají, jakoby se tu neuklízelo sto let a utírají prach i na mástech, kde by se prach nikdy nevyskytl. Já jsem si pouze uklidila pokoj. Poté jsem ho celý znovu rozházela a uklidila ho znovu, protože jsem se nudila. Všichni tu uklízí už týden dopředu a nikdo není schopný se mi plnohodnotně věnovat a dělat mi společnost. Teda. Samozřejmě to nikdo nikdy nedělal a všichni si vždycky hleděli svého, ale poslední týden je vlna jejich ignorace o pět stupňů vyšší.

•••

Komorná mi do ložnice přinesla vyprané a vyžehlené oblečení, které adekvátně vybrali podle situace a pomohla mi se obléct. S mými vlasy si hrála snad hodiny a nakonec mi dovolila se nalíčit jen lehce, až skoro neviditelně. Snažila jsem se zachovat si kamennou tvář a chovat se tak, jako celých těch dvanáct let, co tu žiju, ale uvnitř jsem skákala radostí, jako malé dítě, že konečně uvidím své rodiče.

•••

Celý den jsem se snažila nějak zaměstnat a nemohla se dočkat příjezdu. Našeho řidiče jsem málem sama oblékla a vyháněla ho z hlavních dveří do auta. Mávala jsem mu a běžela za ním až k hlavní bráně, u které mě ovšem zastavil jeden z vojáků, že dál jít nesmím. Poraženě jsem mu přikývla a vracela se po asfaltové cestě k našemu domu. Musela jsem jít minimálně pět minut, než jsem se dostala zpět do domu. Všichni měli stále na spěch, proto mi nedělalo problém proplížit se do kuchyně a ukradnout si něco na zub. Odešla jsem s miskou cukrovinek zadním vchodem do zahrad a skončila u konírny.

Zmiňovala jsem, že máme podkoního? Ne? Tak to se omlouvám. Podkoní Aron je jeden z mých nejoblíbenějších zaměstnanců. Asi i hlavně proto, že se stará o mé koně. Je hlavně velmi dobrý učitel a už od malička do mě vkládal velké jezdecké naděje. Taky je teď jeho zásluha, že skoro vzadu na konci pozemku máme krásné venkovní kolbiště, na kterém trénujeme. Naučil mě všechno co umím a asi i hlavně proto, že jsem nikdy žádného jiného trenéra neměla. Jak smutné, opět.

Došla jsem až ke stájím a misku s cukrovinkami položila na pracovní stůl, kde byly různé účty ohledně granulí, sena, slámy a různých vitamínů. Jsem ráda, že se o naše koně stará zrovna Aron, protože je to jeho vášeň a ví, jak se o koně starat. Každou noc jsou tady v boxech a vždy ráno v sedm patnáct je jim dána snídaně, neboli jedna odměrka výživových granulí. Poté se koně odvedou na jednu část zahrady, kterou jsme obehnali elektrickým ohradníkem a kde našich šest koní tráví celý den. Večer kolem páté se zavedou do vyklizených, nově nastlaných boxů a dá se jim večeře, druhá odměrka granulí. Samozřejmě v boxech mají i seno.

Jelikož už bylo po páté, koně byli v boxech. Nasadila jsem Kipperovi ohlávku a odvedla si ho i s miskou na pastvu. Tam jsem mu ohlávku sundala a nechala ho, ať se ještě proběhne. Sama jsem si sedla do trávy na kraji ohrady a jedla cukrovinky, pozorujíc Kippera. Kipper je můj nejoblíbenější kůň. Pracuji s ním nejvíc ze všech a máme se prostě rádi no.

Po chvíli Kipper doklusal až ke mě a lehl si do trávy, kde se začal různě převalovat a nakonec zůstal ležel vedle mě. Usmála jsem se a zahřálo mě u srdce. Nemusel. Mohl si tu běhat nebo se pást, ale on mě i přesto miluje tak, jako já ho a přišel až za mnou.

,,Tak fajn, ale musíme se pak vrátit pro tu misku" zasmála jsem se a stoupla si. Kipper se po chvíli taky postavil a já se vyhoupla na jeho hřbet. Procházeli jsme se po pastvině a já ho nakonec pobídla do cvalu. Kipper má ze všech koní nejpohodlnější cval. Má dlouhé nohy, takže je cval pěkně pomalý a pohodlný. Držela jsem se jednou rukou hřívy a druhou jsem měla volně. Miluju tu volnost. Jediný způsob, jak se tu nemusím cítit stísněně a vězněně.

Po chvíli bylo slyšet troubení a já zbystřila. Máma s tátou! Otočila jsem Kippera a docválala až k ohradníku, kde jsem mu nasadila ohlávku a do rukou vzala misku. Vyvedla jsem ho ven a nakonec na něj znovu usedla.

,,Aron by mě zabil, kdyby věděl, že jsme zase jezdili bez uždění" zasmála jsem se a vydala se s Kipperem až k domu. Nezastavila jsem u stájí a cestu si na Kipperovi zkrátila až k příjezdové cestě. Oběhla jsem dům z boku a nakonec zastavila u hlavního vchodu, stále sedíc na Kipperovi.

Černé auto dojelo až k domu a z auta vystupili dva muži. Zamračila jsem se a slezla z koně, spatříc neznámé tváře. Z domu po chvíli vyšlo i pár nejdůležitějších osob služebnictva, v čele s majordómem a Anou. Muži se na mě ani nepodívali a rovnou se začli bavit s nimi. Ana i pár kuchařek si po chvíli přikryli rukou ústa a krátce se podívali na mě. O co jde?

I s Kipperem jsem došla k nim a nechápavě se na ně podívala.

,,Co se děje?" vybídla jsem je k odpovědi a Ana se nervózně podívala na své spolupracovnice.

,,Víte, Heaven. Půjdeme se posadit" zamumlala, ale já ji zastavila.

,,Ne. Řekněte mi to hned" stála jsem si za svým. Ana kývla na ty muže a ti se na mě otočili.

,,S politováním Vám oznamujeme, že Vašemu otci byla do zavazadla přidána trhavina a po cestě sem s nimi explodovalo vozidlo značky 357-RZL" řekl jeden a mě se zatmělo před očima.

Votes prosím <3