Problém Jménem Christopher

{5},,Grover u telefonu"|2.10.2017

,,Je to všechno?"

,,Ano. Ozvu se Vám a budu Vás informovat. Nashledanou"

,,Nashle" jakmile odešel, unaveně jsem se opřela o křeslo a zavřela oči. Ozval se ovšem další hlas.

,,Slečno Heaven?" do salónku přišla Ana s další komornou.

,,Ano?" zvedla jsem se ze sedačky a neeticky se protáhla.

,,Měli bychom si promluvit. Bavili jsme se a pro vaše dobro bude lepší, když tady už nebudete žít. Svět si určitě bude myslet, že budete v podnikání pokračovat a ti, kdo se zbavili vašich rodičů se hlavně chtěli zbavit konkurence z trhu, takže se pokusí zabít i Vás"

,,Ale já tady žiju celý svůj život. Kam mám asi jít? Nechci nikam jít!" prohrábla jsem si nervózně vlasy a znovu si sedla do křesla. Ana se služebnou nahradili místo na sedačce, kde se dnes vystřídal snad tucet lidí.

,,Nemůžete tu zůstat slečno. Není jisté, kdy se pokusí zabít i Vás" s politováním mi oznámila služebná.

,,Takže co se mnou bude?" unaveně jsem si podepřela bradu, ikdyž bych podle etiky neměla. Čert vem etiku, řeším svou budoucnost.

,,Otcův starý přítel Vás vezme k sobě" řekla a já se zarazila. Za dvanáct let uvidím svět, ve kterém žijí všichni, kromě mě?

,,Jak jako vezme k sobě?"

,,Znali se s Vaším otcem velice dobře. Mluvil s ním i Aron a on souhlasil"

Nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekla. Opustím své vězení? Nevím, jestli se smát štěstím, nebo brečet?

,,Ale... ale ale" začala jsem koktat a byla jako zaseklá gramofonová deska.

,,Ničeho se nebojte, Heaven. Jen se Vás snažíme chránit" usmála se na mě Ana a vzala mě za ruku.

,,Pojďte, půjdeme Vám zabalit" a už mě táhla do pokoje.

•••

,,Jste si jista, že toho potřebuji tolik?" zasmála jsem se.

,,Chci na ně trochu zapůsobit a má ložnice nebude už velká jako jejich dům" nakonec se zasmála i Ana a odstoupila od postele, na které ležel kufr.

,,Tak prosím, slečno. Ukažte svou samostatnost" posměšně si sedla do mého křesla a já se zasmála.

,,Výzvu přijímám" vypískla jsem a rozběhla se do šatníku. Nakonec jsem odjezd do domu pana Grovera přijala jako příjemnou změnu a usoudila, že Ana měla pravdu. Je možné, že tady bych byla větší cíl. Přece jenom nikdo doopravdy neví, jak vypadám, takže...

Z kufru jsem vyházela všechny přehnané kousky, co vybrala má služebná a rozhodla jsem se pro mírnější a nenápadnější šatník. Jednobarevná trička a mé oblíbené svetry. Pár společenských kalhot s vysokým pasem, křaťasy a tepláky. Přece jenom se nemusím starat o to, jak vypadám, protože nikdo neví, kdo jsem.

Postupně jsme do jednoho kufru dali všechno oblečení a do druhého stejně obrovského přišla má kosmetika (spíš něco málo z ní, protože jsem se nesměla moc líčit a mé problémy s akné jsou dávno za mnou), nějaké knihy a něco málo z elektroniky (ano, ikdyž jsem celý život žila tady, tak mám telefon, ale prostě jsem ho moc nepotřebovala, no).

,,Stihla jsi to dřív, než jsem očekával," přišel do pokoje Aron ,,v tom případě máme ještě čas na projížďku" řekl a vytvořil mi tím na tváři lehký úsměv. Aspoň zaměstná mou mysl. On a Kipper.

•••

,,Dobré ráno, slečno. Doufám, že jste se dobře vyspala" probudila mě Ana, odtahujíc závěsy z velkých oken. Nesouhlasně jsem zabručela a se stále zavřenýma očima, napůl spíc, jsem se posadila. Promnula jsem si ospalá víčka a vydala se na dlouhou cestu do koupelny.

•••

,,Ráno telefonoval pan Grover, slečno Heaven" po dlouhé době (myslím, že vlastně poprvé) si ke mě přisedla na snídani Ana.

,,Ano? Co říkal?" řekla jsem a dala si do pusy další sousto.

,,Že se teprve dnes vrací ze služební cesty a nestihne pro Vás přijet"

,,A to je problém?" nechápavě jsem se na ni podívala.

,,Ne, to ne. Ale nechal tu jen číslo" řekla a konečně mi podala papírek, který celou dobu nervózně žmuchlala v ruce. Odložila jsem příbor a rozložila papírek, na kterém jsem spatřila telefoní číslo. Znovu jsem se podívala na Anu a ta naštěstí začla sama od sebe mluvit a vysvětlovat.

,,Pan Grover mi nadiktoval číslo a řekl. Počkejte, jak jen to bylo. ,,Pošlu pro tu Wilsonovu kopretinku Christophera". To bylo jediné, co k tomu nakonec řekl a típl to" vyšlo nakonec z Any.

,,To snad není problém, ne? Tak tomu Christopherovi zavoláme. Kdo to je? Nějaký bratr?" zasmála jsem se a vydala se do pokoje pro telefon. Otevřela jsem okno na balkón, který byl ještě za stínem domu a rozvalila jsem se na velké křeslo. Číslo jsem napsala do číselníku a vytočila jej. Chvíli to zvonilo a poté se z telefonu ozval hlas.

,,Nóó?!!? Grover u telefonu. Kdo mě doprdele budí o půlnoci!!" naskočila mi husí kůže a zaškubalo mi v podbříšku, když se mi do uší dostal rozespalý mužský hlas.

,,Ehm. Tady Heaven Wilsonová," zakoktala jsem se ,,Pan Grover mi tu nechal na Vás číslo. Že prý on pro mě nemůže přijet tak ať zavolám Vám" řekla jsem trochu nejistě. Prej o půlnoci. Vždyť je už sedm ráno.

,,Jo tohle. Ty jsi ta... ehm. Budu tam. Do esemesky mi pošli adresu, ale budu tam až tak někdy před obědem. Měl jsem rušnou noc. Kolik je teď?" řekl chraplákem a já nevím proč, ale musela jsem se kousnout do rtu.

,,Je sedm ráno" lehce jsem se zasmála.

,,No ty vole. Bezva. Tak já jdu ještě chrápat a kdybych nepřijel, tak mi znova brnkni, kotě, protože jsem se možná nestihl vzbudit" dořekl a telefon ohluchnul.

Co to má sakra znamenat? To pro mě přijede nějakej nezodpovědnej puberťák?

Votes prosím <3