Black & White (Yaoi)

||Souboj||

Jude...

Seděl jsem v rohu cely a přemýšlel. Už jsme měli dávno po proměně, když se otevřeli dveře do naší části cel. Zero mi pro dnešní noc nedal elektrický obojek, za což jsem mu byl upřímně vděčný. Už dvakrát jsem se v noci nevyspal, takže se mnou únava mlátila.

Ozvaly se kroky, už jsem nebyl tak vystrašený jako na začátku, takže jsem kroky ani moc nevnímal. Stále se tudy procházeli hlídači a kontrolovali nás, což zapříčinilo, že už jsem se nebál.

,,Nemáš hlad?" ozval se, mně už známý hlas. Zvedl jsem hlavu a zpozorněl. Za mřížemi na mě koukala blonďatá hlava. Příjemně se usmíval. Na to, že nás za pár chvil čekal souboj, měl abnormálně dobrou náladu.

,,Snědl bych něco," přiznal jsem. Naposledy jsem jedl včera snídani.

Zvedl jednu z tyčí, která se dotýkala podlahy, vytvořila se větší mezera, kterou mi podstrčil tácek s jídlem. Na talíři byla kydnutá zelená kaše, nevypadalo to zrovna vábně.

Svým vlčím čichem jsem ucítil i náznak zápachu. Narovnal jsem se, abych viděl k ostatním do cel, jelikož mě zajímalo co mají oni k jídlu. K mé smůle to stejné.

Zero se záludně usmál. Dal si před ústa prst, na znamení, abych byl zticha a podstrčil mi stejnou mezerou stehno kuřete. Poté vstal, a jelikož jsem byl v úplně poslední cele, vydal se ke dveřím pryč. Pozoroval jsem ho dokud mi nezmizel z dohledu. Když se tak stalo, přitáhl jsem si k sobě tác s jídlem. Maso jsem si namáčel co kaše a dohromady to nebylo zas až tak špatné.

Snědl jsem to opravdu rychle, měl jsem hrozný hlad.

Najednou se ozvala rána a před mojí celu naklusali dva muži. Ten poslední se nesl jako pán a když si stoupl před mříže, rozkázal: ,,Zvedej se!" vstal jsem a došel k mřížím. Ti dva otevřeli a vytáhli mě ven. Třetí mi dal pásku přes oči a vedli mě někam pryč.

Nedokázal jsem určit kudy jsme šli, což bylo pravděpodobně účelem. Najednou jsme prudce zastavili a někdo mi strhl pásku.

Nacházel jsem se ve stanu. Za mnou stáli ti dva co mě přivedli a přede mnou ten třetí. Všichni mi blokovali cestu ven. Neměl jsem kam utéct.

Najednou se z venku ozval dunivý hlas: ,,A nyní dámy a pánové v aréně číslo tři uvidíme souboj na život a na smrt. Na jedné straně syn Černých, Zero!" Ozval se bouřlivý potlesk, hvízdání a pokřiky blonďákova jména.

A kurva... V ti chvíli mi všechno došlo. Muž přede mnou po mě hodil kudlu.
,,Dárek od šéfa, prý aby to bylo trochu fér," rozesmál se. Nechápal jsem.

Hlas pokračoval: ,,A na straně druhé syn Bílých!" Ti dva co mě sem dovedli mě začali strkat, až jsem udělal rýhy do písčité podlhy, dokud jsem se neobjevil venku. Pár chvil mi trvalo, než jsem si zvykl na denní světlo. Přeci jen, byl jsem tam dole zavřený asi dva dny.

Z tribun se ozývalo hučení, nadávky a sem tam kolem mě proletěl flusanec. Podporu obecenstva jsem tedy rozhodně neměl.

Na druhé straně arény napjatě čekal černý vlk. Nepochybně Zero.

,,A nyní, až král pokyne, můžeme začít!" arénou se ozývalo nedočkavé hučení. Pohledem jsem našel Králův balkonek a čekal jaké znamení má přijít. Král mávl rukou a když jsem se ohlédl po Zerovi už běžel proti mně.

Chtěl jsem se dát na útěk, ale nohy mě neposlouchali. Byl jsem k smrti vyděšený a tak jsem se pouze přikrčil a očekával bolest. Něco, ale bylo špatně. Zero neběžel plnou rychlostí, ale spíše takovým obyčejným během. I když běžel pomaleji, stále se ke mně přibližoval a já nevěděl co dělat.

Kousek ode mne se zadníma nohama odrazil a já jen tak tak, stačil uhnout. Zero minul, ale opět se postavil na nohy a začal kolem mě obcházet do kolečka. Točil jsem se s ním, abych na něj viděl. Problém byl v tom, že já mu nechtěl ublížit natož ho zabít. Byl jediný kdo se tady ke mně choval aspoň trochu mile. Ale on to asi tak neviděl. Prudce se zastavil a okamžitě skočil. Takový rychlý krok jsem nečekal a Zero mě srazil k zemi. Kudla mi při pádu vypadla z ruky.

Předníma tlapama mi bolestivě tlačil do ramen. Tlamu měl těsně před mým obličejem a agresivně vrčel. Ani mě to nepřekvapilo, kdyby to skončilo takhle rychle.

Periferním viděním jsem zahlédl svoji ztracenou kudlu. Pravačkou jsem se pro ni chtěl natáhnout, ale byla příliš daleko. Zero zvedl hlavu, aby měl větší sílu při kousnutí. Zavrčel a chystal se mě ošklivě pokousat, ale v tu chvíli jsem mezi prsty ucítil rukojeť kudly. Bez přemýšlení jsem ji chytl do dlaně a zarazil Zerovi do boku.

Zero zařval a seskočil ze mě. Musel tu bolest jít vstřebat. Využil jsem toho a vyškrábal se na nohy. Když si toho Zero všiml okamžitě se proti mě rozběhl. Nebyl tak daleko a tentokrát běžel plnou rychlostí. Čekal jsem až vyskočí, ale až moc pozdě jsem si uvědomil, že to neudělá. Rozhodl jsem se pro útěk, ale Zero byl rychlejší, ještě dřív než jsem se stihl otočil a utíkat se mi zakousl do lýtka. Vykřikl jsem a padl k zemi, ale zachoval jsem si chladnou hlavu a bez meškání kopl druhou nohou Zera do čumáku.

Mou nohu sice pustil, ale nijak moc mu to neublížilo. Opět se po mě začal sápat, ale pro tentokrát už jsem byl pohotovější a když se přiblížil natolik, abych na něj dosáhl ohnal jsem se po něm kudlou a trefil jo rovněž do čumáku. To už nezvládl tak dobře jako kopanec a opět ze mě slezl. Ale už ani pro mě nebylo tak snadné se dostat na nohy tak jako před tím.

Zero se z toho vzpamatoval rychleji než jsem se já stihl dostat na nohy.

Opět se ke mně začal přibližovat. Machál jsem kolem sebe kudlou a snažil se dostat do nejdál z jeho dosahu, což znamenalo, že jsem couval. V sedě a s jednou rukou a nohou to šlo dost obtížně. Zero mému úderu pokaždé ladně uhnul.

Posunoval jsem se tak dlouho dokud jsem zády nenarazil do stěny. Nacházel jsem se v rohu arény a neměl jsem kam utéct. Zero byl klidný.

Najednou se odrazil z místa. Očekával, že mě trefí přímo do hrdla, ale já měl jiný plán. Ještě před tím, než dopadl jsem se odvalil pryč a Zero hlavou trefil betonovou zeď až to zadunělo. Rychle jsem se mu vyhoupl na zády a když zvedl hlavu, aby se rozhlédl, přiložil jsem mu kudlu ke krku.

Trhaně jsem dýchal.

Celá aréna byla zticha. Neozval se ani hlásek. I špendlík, kdyby spadl na zem by byl slyšet.

Jediný kdo prolomil ticho byl hlas, který nás na začátku boje uvedl.

,,Vypadá to, že Bílý... Vyhrál..."

-------

Fuuuuu... Tak jste se dočkali 😄 trvalo to dlouho to uznávám, tak snad na kapitola stojí za to. Příprava mi trvala celé prázdniny a teď to sepsat mi zabralo tři hodiny, tak doufám, že jste z toho něco vyrozuměli a nevypadá to odflákle. Má to kolem 1100 slov, tak vám to snad jako omluva za to, že to trvalo tak dlouho, stačí. Doufám, že se to už nebude opakovat, ale jelikož tenhle rok dělám přijímačky na střední, všichni do mě něco hučí, furt se píšou písemky (už jich mám za sebou 22 -_-) tak snad se nejde špetka času a já něco budu moct napsat, protože upřímně, chybělo mi to :( teď už ani o hodinách nemůžu psát, protože nám změnili učitele T^T . Doporučuji vám, přidat si na mém profilu Info knihu, aby jste věděli co se děje a proč nejsou kapitoly.

Jinak vote a koment potěší :3
(Btw, už máme skoro 600 očíček 👀, moc vám děkuji!)