Black & White (Yaoi)

||Prozřený||

,,Takže pravidla znáš?" Otázal se po druhé.
,,A-ano." Vykoktal jsem.
,,Fajn." Usmál se škodolibě. Neměl jsem šanci proti Zerovi vyhrát. Byl jsem moc slabý a on až příliš silný.

Mávl rukou a Zero mě zvedl na nohy a vedl pryč. Tohle byl blbý nápad. Aspoň mě zabíjí a nebudou vydírat mé rodiče a všechny Bílé. I když chtěl mě aspoň zabít. A nebo jenom našim vyhrožovat, aby si pro mě přišli.

Poslušně jsem šel s Zerem do výtahu. Jeho hruď se stále prudce zvedala. Byl vytočený a já nevěděl proč.

Vytáhl za tu dobu nikdo nepoužil, takže jsme mohli rovnou nastoupit. Zero stiskl tlačítko do prvního patra.

,,Proč jsi naš-" Nenechal mě to doříct a skočil mi do řeči tvrdými slovy.
,,Co jsi to udělala, ty kreténe!?" Křikl a já tiše kníkl a nalepil se na stěnu výtahu.

Zero zvedl pěst a praštil těsně vedle mé hlavy. Opět jsem kníkl a zavřel oči.

,,Ty chceš, abych tě zabil nebo co?! Křikl a donutil mě tím oči opět otevřít. Hleděl jsem upřeně do těch jeho červených očí, ve kterých se objevily slzy. On, on...

Ozvalo se pípnutí a výtah otevřel vnitřní dveře.

Zero se vzdálil a škubl vodítkem, abych ho následoval.

Sešli jsme v tichosti až do sklepení kde mě opět zamkl a odešel. Stáhl jsem se do rohu a schoulil se do klubíčka.

Zero...

Bože, co ho to napadlo! Vždyť bych ho svou silou mohl zabít.

Rozhodl jsem se zajít za otcem, jestli by bylo opravdu nutné ten zápas pořádat.

Vyjel jsem výtahem až do osmého patra. Díky němu jsem musel stále jezdit nahoru a dolů. Idiot.

Zaklepal jsem a vešel. Otec jako vždycky seděl za stolem​ a něco sepisoval.

,,Co zas chceš?" Byl mírně naštvaný, že mu Jude překazil plány.

Přistoupil jsem blíž a promluvil: ,,Nešlo by ten zápas nějak obejít?" Tak dobře jsem zákony neznal, abych o tom mohl něco vědět.

,,Sám si o to řekl." Na chvíli se odmlčel, položil propisku a zadíval se mi hluboko do očí. Pak promluvil.

,,A ty vyhraješ. Protože jestli ne, tak ti nechám uříznout obě vlčí uši i s ocasem." Ucukl jsem. Řekl to tak... bez bez emocí, jakoby by vůbec nemluvil se svým synem, ale s nějakým otrokem. ,,Doneslo se mi, že máte spolu až moc dobrý vztah. Tak pro jistotu. Ale jestli doopravdy prohraješ tak to udělám. A když už jsi tady tak mi můžeš pomoct. Mám tu horu papírů." Řekl a opět stočil pohled k psaní.

Pomalu jsem k němu přistoupil a začal mu pomáhat, ale nedokázal jsem dostat ty slova z hlavy.

Useknu ti obě uši a ocas.

~~~

Blížil se večer a my už měli skoro hotovo všechno papírování. Oddechl jsem si.

Najednou se, ale rozletěly dveře a v nich stál nějaký udýchaný týpek. Ty vole od čeho máme asi výtah ty kreténe!

Opřel si ruce o kolena.
,,Pan-pane. On křičí!" Vydechl a snažil se uklidnit. Okamžitě jsem věděl, že jde o Juda. Já, největší kretén všech kreténů mrtvých i stále žijících, jsem mu zapomněl sundat obojek!

Rychle jsem se vymrštil do sedu a kdyby mě otec nezachytil asi bych se za ním rozběhl.

,,Kam ten spěch?" Řekl bez emocí a pomalu se zvedl. Ten kluk tam dole trpí a jemu je to úplně jedno!

Můj otec vstal a pomalým krokem se vydal k výtahu. Měl jsem sto chutí ho zabít. Cestou ve výtahu jsem si kousal nervozitou ret a houpal se na patách.

Když výtah konečně zastavil, sral jsem na otce a rychle se rozběhl k celé Juda. Tak moc jsem si v duchu nadával. Byl jsem tak naštvaný, že jsem zapomněl mu obojek sundat.

Začal jsem vyhrabávat klíče od cely.

,,Nedělej to." Upozornil mě klidně otec, který se za mnou líným krokem blížil.

,,Proč?!" Vyjekl jsem hystericky. Měl jsem o něj takový strach. Opět se sám snažil obojek sundat, ale nešlo to. Musel se proměnit, jinak by ho to zabilo. A já to moc dobře věděl. Křičel a slzy mu opět tekly proudem.

,,Zakazuji ti to."

Otevřel jsem pusu na prázdno. Cože?! Já mu musím pomoct! Cítil jsem to tak. Cítil jsem pocit viny.... A pocit ho chránit před celým světem. Být stále s ním a chránit ho.

Ten zápas nesmím vyhrát!

---

Tak jo, zakončila jsem to v té nejméně možné části 😅, ale co nejdříve přidám další kapitolu :)

Jinak vote a koment potěší :3