Black & White (Yaoi)

||Proměněný||

Otec ke mně přišel a pozoroval hnědovláska jak se svíjí v bolestech. Házel sebou a křičel, až mi to trhalo uši. 

,,Chceš ho snad zabít?!" Vykřikl jsem a vyděšeně se na Juda podíval. Chytl jsem se mříží. ,,Chci ho jen oslabit na zítřejší zápas." Škodolibě se usmál otec. Oslabit pro něj znamená přizabít.

,,P-p-pros-s-s-íí-m...!" Jude v křeči natáhl ruku mým směrem. Slzy mu tekly proudem a hlas se klepal. Zlomeně se na mě díval a ten pohled mě zevnitř sžíral. Nedokázal jsem na se na něj dívat a vidět ho jak trpí. Něco ve mně mi to nedovolovalo a nutilo mě pomoci mu. A já tomu pocitu podlehl.

Vytáhl jsem klíče a bylo mi úplně jedno jak se ostatní dívají. Za tu dobu se kolem nás seběhlo dost lidí. 

,,Jestli to uděláš, přijdeš o všechny končetiny. Na to nezapomeň."  Otec se ke mně nikdy nechoval citlivě, ale nevěřil bych, že je tohle je schopný udělat. Ale v tu chvíli jsem mu hlavně chtěl hlavně pomoc.

Sral jsem na něj a vlítl do cely za ním. 

,,ŠŠŠ..." Už sebou tolik neházel. Neměl už tolik energie a tak jsem mu mohl  obojek sundat. Bože, jsem takový kretén. Jude se s úlevou proměnil. Nedokázal se udržet na nohách a tak mi spadl rovnou do klína a zmohl se akorát na kňučení.

Bylo mi ho tak moc líto. Pohladil jsem ho mezi ušima. Pohlédl jsem na otce, který nade mnou zakroutil hlavou. Ostatní začali odcházet a časem odešel i otec.

Zůstal jsem s hnědovláskem sám.

,,Promiň." V hlavě se mi vybavil pohled na něj, jak ke mně natahoval ruku. Nějak jsem to psychicky nezvládl a rozbrečel se. Už dlouho jsem nebrečel. Sklopil jsem hlavu, aby slzy nebyly tak moc vidět.

Jude se ve vlčí podobě ke mně více přitulil a kňučel, abych přestal brečet. Rozuměl jsem jeho gestům. Přeci jen jsem také vlk a moc dobře vím, co dělám já, protože to, jak se choval mi připomínalo mě. Taky jsem se takhle tulil, když máma brečela.

I když jsem při brečení nevydával žádné zvuky, jen mi tekly slzy, hnědovlásek moc dobře věděl, že brečím. Natáhl se a začal mi olizovat tváře. Rozesmál jsem se. Nešlo se nesmát. Jude se začal packama o má ramena čímž mě položil na záda.

Stále jsem se smál, protože mě olizovat nepřestal. Když konečně skončil měl jsem obličej celý od jeho slin. Otřel jsem si obličej do rukávu a nepřestal se usmívat.

Jude byl krásný Bílý vlk. Mohl jsem si konečně prohlédnout jeho oči. Krásná modroučká očička.

,,Už nebudu brečet." Zašeptal jsem a pohladil ho po hlavě. ,,Už ze mě můžeš slézt jo?" Usmál jsem se a Jude opravdu slezl. Vyškrábal jsem se do sedu a pozoroval vlka přede mnou. Začal si olizovat ránu na tlapce. Neboli na ruce. Asi si ji skřípl do obojku, když si ho snažil sundat.

,,Počkej." Ozval jsem se a upáral jsem si rukáv od trička. Stejně bylo staré a nelíbilo se mi. Rukáv jsem přerval ještě na půlku, abych z toho měl krásný pruh plátna. Začal jsem mu obvazovat packu. Už měl obvaz na hlavě a na pacce.

,,Půjdeme si lehnout, co říkáš?" Musel být vyčerpaný a já už si potřeboval urovnat myšlenky. Přikývl hlavou a začal pajdat k místu kde jsem mu nechal dvě deky. Pomohl jsem mu do růžku kde měl deky. Vlček se položil a já si lehl za něj.

Zabořil jsem hlavu do jeho chlupů. Měl tak jemnou srst. Musel se o ní dobře starat, protože já ji měl hrubou a nehezkou.

Přehodil jsem si přes něj ruku a zahlédl jsem jak zvedl uši. Pak je zase složil a jeho dech se zmírnil.

Opravdu by mi to byl otec schopný udělat?

Než jsem usl tahle věta mi v hlavě, při mém přemýšlení, zazněla nejméně tisíckrát.

----

Jedna z kratších kapitol a řekla bych, že i méně záživných, ale aspoň se naši vlci začali o dost více sbližovat nemyslíte? :D

Jinak vote a koment potěší :3