Black & White (Yaoi)

||Neschopný||

Seděl jsem v kuchyni a přemýšlel co budu dělat. Koukl jsem na hodiny. Bylo přesně osm. Měl jsem celé dopoledne a část odpoledne pro sebe. Rodiče budou jistě v práci, takže bych mohl jít ven. Sice sám, ale nemusel bych se doma nudit.

Dojedl jsem svou snídani a dopil čaj. Vše jsem poctivě umyl ve dřezu. Poté jsem se šel do šatny obléknout​.

Vzal jsem si bundu a nejprve si přes hlavu a přehodil kapuci od mikiny. Pak jsem si oblékl bundu a nazul boty. Nechtěl jsem, aby mě poznali. Kdokoliv. Od rodičů z práce nebo ze školy. To bych pak měl velký průšvih.

Vzal jsem si klíče a mobil strčil do kapsy u kalhot.

Rozhodl jsem se pro malou procházku. Dal jsem si do uší sluchátka a rozešel se do města. Bydlíme na okraji a do centra je to celkem daleko.

Bylo kolem deváté a já si uvědomil, že má smečka má právě matiku. Musel jsem se škodolibě usmát. Nezáviděl jsem jim to. Byl jsem už skoro třičtvrtě hodiny venku. Neměl bych se moc unavit. Přeci jen, večer budu muset běhat po lese. V noci se musíme proměnit povinně. Přes den, jestli chceme můžeme být či nemusíme být vlky. V noci je proměna mnohem bolestivější než přes den. Každá proměna bolí.

Přemýšlel jsem nad tím jaké je to být napůl vlk a né normální člověk, že jsem ztratil pojem o čase a o místě kde se nacházím.

Došel jsem do nějaké zapadlé uličky a až tam mě z úvah vytrhlo zavrčení. Slyšel jsem ho i přes písničky, které mi hrály v uších. Vytáhl jsem sluchátka a zahleděl se do tmy odkud zavrčení vyšlo. Z roku na mě hleděly červené oči.

Polkl jsem.

Černý.

Začal jsem pomalu couvat pryč. Musel jsem dojí až na Druhou stranu. Couval jsem pozadu z uličky, ale moje maličkost si nervozitou šlápla na vlastní nohu a já upadl na zem. Zvedl jsem hlavu, abych viděl na toho vlka.

S lehkostí se proměnil na kluka v mém v věku. Blonďaté vlasy mu padaly do očí barvy červené. Bylo patrné, že si vlasy barví, protože normálně Černí mají černé vlasy.

S úšklebkem šel ke mně. Začal jsem se sunout do zadu, jakoby bych mohl utéct.

Udělal pár rychlých kroků ke mně a šlápl mi na břicho tak silně, že jsem musel zaskučet bolestí. Poté si na mě obkročmo sedl a strhl mi kapucu z hlavy.

,,Tak přeci jen jsi vlk. Můj čich se nikdy neplete." Řekl dominantně.

Slezl ze mně, chytl mě za mikinu a zvedl na nohy. Byl tak silný. Já byl oproti němu nicka. Zvedl mě úplně do vzduchu a přičichl ke mně.

,,Králův syn..." Zašklebil se a hodil se mnou bez problémů o stěnu domu. Po stěně jsem sjel na zem a zakňučel.

,,Vy Bílí jste tak slabí." Klekl ke mně. Ze strachu jsem se ani nebránil, když mi nandal náhubek pro psa a obojek. Za obojek mě zvedl na nohy a připojil k němu vodítko.

Rozhodl jsem se něco udělat. Proměnit se do mé vlčí podoby. Ale jakmile jsem se o to pokusil, obojek mi dal elektrickou ránu a já padl v křeči k zemi. Rozvzlykal jsem se. Neměl jsem jak utéct. Ovládla mě panika.

Škubl hrubě za vodítko a přiškrtil mě jako psa.

,,Zvedni se!" Křikl a já tak radši učinil, jelikož jsem nechtěl, aby mi ublížil, protože toho byl určitě schopný.

Nohy se mi hrůznou klepaly a ramena se vzlyky chvěla.

Nejednou mi nějakou látkou zakryl oči. Začal jsem panikařit ještě víc. Neměl jsme nejmenší tušení co měl v plánu dělat. Cukl vodítkem a já pochopil, že mám jít s ním.

Šli jsme dlouho. Různě jsme zatáčeli. Pochopil jsem, že nechce, abych nevěděl cestu tam, kam mě vedl.

Najednou prudce zastavil a já do něj vrazil, jelikož jsen šel za ním.

Zavrčel nějakou nadávku a sundal mi šátek z očí a za vodítko mě vedl k osmi patrovému paneláku.

Zazvonil na zvonek do osmého patra a tiše řekl: ,,Mám Bílého." Dveře se zabzučením otevřel a táhl mě s sebou. Nechtěl jsem tam. Co mi chtějí udělat?!

Místo toho, aby mě tahle do výtahu, aby jsme mohli jet do patra, na které zvonil, mě odvedl do sklepa.

Vyjeveně jsem hleděl na cely, které byly umístěné místo uložných prostorů. Blonďáček vytáhl svazek klíčů a jednu celu odemkl, sundal mi vodítko, náhubek a sebral mobil a klíče a strčil mě dovnitř tak silně, že jsem upadl na zem. A odešel.

Nedokázal jsem uvěřit, že toto není sen. Tak moc jsem si přál, aby to sen byl. Rodiče mě budou jistě hledat. Možná proto mě zajali, aby mohli vydírat mé rodiče nebo zotročit Bílé jako kdysi.

Stočil jsem se do klubíčka a rozvzlykal jsem se. Budou mě mít za zrádce. Za to, že jsem vůbec jen přišel na Druhou stranu.

Co jsem to jen udělal?!

---

Jak jsem slíbila, máte to tady :3 jsem ráda, že se vám to i po první nudné kapitole aspoň trochu líbí :3