4. Kapitola

339 23 0
                                    

Rose
,,Ale mohli bychom vám pomoc." Řekla Violett. ,,Jak?" Zeptala jsem se pro změnu já. ,,Mohli bychom pomocí kouzla zkusit její rodiče najít. Kdyby jsme je našli dřív než ona, tak bychom na ni mohli počkat. ,,A kdyby jsme je nenašli?" Zeptal se Emmet. Pokrčila rameny. ,,Za pokus to stojí." Řekl Carlisle a my ostatní přikývli. ,,Tak dobře. Kdy chcete vyrazit?" Zeptala se nás Elonie. ,,Můžeme kdykoliv." ,,Dobře zabalíme si nějaké věci. Vy dvě najděte kluky a zabalte si taky." Přikývli, postavili se a odešly. ,,Pojedeme mým autem." Přikývli jsme a ona si šla pravděpodobně balit.

Mia
Vyšla jsem z města. Po silnici jsem se vydala do Kingstonu. Přemýšlela jsem o Cullenových. Bylo mi líto, že jsem je tam nechala. Nebo aspoň Carlislea. No... Všech mi bylo líto.
Dostala jsem se až k lesu. Rozhodla jsem se jít lesem ale to jsem neměla dělat. Šla jsem dost dlouho a ono se už stmívalo. Usnula jsem zase opřená o strom.

....

Mia
Probudila jsem se v noci a okolo mě byli mrtvoly! Vyskočila jsem na nohy a promnula si oči ale tohle byla pravda. Začala jsem křičet a brečet. Strach mě pohlcoval. Co se dělo v noci, kdo tu byl? Tyhle otázky jsem si kladla a couvala z lesa. Mohlo jich být tak dvacet mrtvol. Podívala jsem se na sebe. Je si nemám nějaké zranění ale neměla ale byla špinavá od krve. Oblečení, ruce, vlasy... Prostě vše. Vzala jsem si zrcátko. Měla jsem ho v kabelce. Moje pusa byla od krve a i krk ale ne ze zranění. Tahle krev mě nepatřila ale patřila jim! Těm mrtvolám. To jsem byla já! Ne, ne, ne... To není pravda. Já to nebyla. Nenene. Prosím, ať to je jen sen. Prosím. Brečela jsem. Šla jsem dál ale lesem. Co se to se mnou děje? Pořád jsem se ohlížela, kdyby tam někdo nebyl. Najednou jsem uviděla dívku. Asi na noční procházce.
Najednou jsem chtěla ji. Její srdce. Nevím, co se dělo ale rozběhla jsem se velkou rychlostí a skočila na ni. Jediné co jsem naposled viděla, byl její zděšený výraz. Rozsápala jsem ji břicho a zakousla se do ní. Vrátilo se mi vědomí a já se podívala okolo sebe a na tu dívku. Byla jsem vystrašená. Začala jsem křičet. Proč, chci je zabít. Na prstech jsem měla černé drápy. Tři centimetrové drápy. Podívala jsem se do zrcátka a nemohla uvěřit svým očím. Místy jsem měla ještěrčí skoro i dračí kůži, takže u oka na levo u pusy. Takovou svítivě modrou. Jazyk jsem měla sytě červený. Mé oči byli jak dračí. Byli orámovány modrou barvou, potom se to měnilo na zelenou barvu a nakonec žlutou. Ve prostřed byl černý tvar. Mé oblečení bylo roztrhané. Měla jsem modrý ocas, taky svítivě modrá. Byla jsem bosa a měla jsem tu dračí kůži místy. Protínalo se to s dračí a lidskou kůží.
Vyděsila jsem se a začala hysterčit. Pochodovala jsem sem tam, když jsem někoho uviděla před sebou.

Ahojky.
Koho viděla Mia před sebou? Doufám, že se vám to líbí.

Čtyři Draci- Čtyři DívkyKde žijí příběhy. Začni objevovat