Čtyři Draci- Čtyři Dívky

16. Kapitola

Carlisle
Mia se chvíli dívala na Annu a Eliota ale po chvíli odešla ven.
,,Chce si s vámi promluvit." Oznámil Edward k nim a oni se zvedli a šli za ní. Chvilku se nic nedělo ale pak jsme uslyšeli křik. Miin, pak Anny a nakonec Eliota. Střídali se.
Pak se nic nedělo ale po chvíli vyběhla nahoru Mia, nevšímala si nás. V jejích očích jsem si všiml slz. Edward se podíval na nás, tím myslím na mě a Esme. Zvedl jsem se s Esme a vydali se za ní.

Mia
Po chvíli přišli a posadili se vedle mě. ,,Mio..." Chtěla mamka začít. ,, Proč?" Řekla jsem prostou otázku. ,,Mio. Neměla jsi nás hledat, měla si..." ,,Žít svůj život?! Vysvětlí mi jak?!" ,,Normálně. Jak asi!" Vykřikla mamka, nevím je si ji můžu nazývat mamkou. ,,Jo. Straně moc si budu žít svůj život. Ty si fakt myslíš, že bych žila normální život, aniž bych věděla, proč se předemnou schováváte!"
,,Neřvi na nás! Jsme tvý rodiče!" Zakřičel na mě otec. ,,A co mi uděláte! Dostanu vězení nebo co?!" Nevím jak ale hlavu jsem měla najednou na straně a pálila mě tvář. On mi dal facku, no... Facka to byla velká. Nikdy mi nedal facku, to jsem měla domácí vězení. Vytryskly mi slzy.
,,Nepotřebuju už odpovědi na moje otázky, protože už je nepotřebuju vědět, nikdy bych nevěřila, že jste tak sobečtí a zlí." Bylo mi jedno, že jsem byla drzá ale byla to pravda. ,,Možná je to tím, že vám zemřela už jedna dcera a tak si chcete hrát na pravé rodiče, abyste skvěle vychovali svou druhou dceru. Nebo že se vám nepovedla, že byla taky tak zlá a sobecká!" A další facka. Ta byla zas na druhou stranu. Cítila jsem, jak se mi hromadí vztek v mém těle do jednoho bodu těla. Mám blízko k proměně v draka. Radši jsem se otočila a se slzami v očích jsem se rozběhla do pokoje. Nevšímala jsem si ostatních, jak sedí v obýváku a dívají se na mě. Můj cíl byl pokoj, kde jsem se pak poprvé probudila. Zavřela jsem za sebou dveře a sjela po nich. Přitáhla jsem si nohy k tělu, objala si je a hlavu položila na kolena. Tlumeně jsem vzlykala. Někdo zaklepal na dveře. Neodpověděla jsem a za chvíli se ozval Carlislův hlas.
,,Mio. Otevři, neboj, jsme to jen já a Esme." Postavila jsem se na nohy a pomalu odemkla dveře. Nechala jsem je zavřený a otočila jsem se k oknu a podívala se ven. Matka a otec seděli na lavičce. Začala jsem brečet víc, někdo mě otočil a objal mě. Byl to Carlisle. Objala jsem ho nazpátek. Esme mě hladila po zádech. I Carlisle. ,,Mio, pochopíme, jestli tu nechceš být. Můžeme jet domů." Oznámil mi Carlisle a pořád mě držel. Přikývla jsem a zjistila, že má už promočenou košili.