My Beloved Boss [Cz]

3. Kapitola

Po tom podivném pohovoru jsem dostala chuť se projít. Zašla jsem si do nejbližšího Starbucks na jahodové Frappuccino.

Jen tak jsem se procházela ulicemi a pomalu mířila domů. Neposedný vítr mi cuchal vlasy a listopadové sluneční paprsky se mi opíraly do zad. V klidu jsem si takhle šla, upíjela z kelímku a přemýšlela nad Willem, než mi zazvonil mobil.

Vytáhla jsem ho a přiložila k uchu: „Grace Parkerová, prosím," řekla jsem a usrkla si Frappuccina.

„Čau, hele už jsem doma a volám ti, jestli chceš taky objednat pizzu." Ozvalo se a já okamžitě poznala volajícího.

Jessica.

Zase si musela změnit číslo. Mění ho pokaždé, když začíná něco nového a velkého. Například jako první školní den na univerzitě. Tentokrát za to mohla určitě práce. Takže ji přijali... Pousmála jsem se a odpověděla: „Pizzu neobjednávej. Jsem kousek od pizzérky. Vezmu tam naše oblíbené pizzy a za chvíli budu doma." Jessica v lehce zavýskla a dodala: „Já tě zbožňuju, Gracie," nad touto větou jsem se uchechtla a řekla: „já sebe taky, Jess." Hned potom jsem zavěsila.

Vím, že tímto stylem odpovídání Jessicu štvu, ale provokovat lidi se mi prostě líbí. A poté pozorovat ty jejich reakce je k nezaplacení...

Vyhodila jsem již prázdný kelímek a rozešla se do pizzérie. Chodila jsem tam docela často a vytáhla tam snad všechny moje kamarády, takže pokladní mě tam znali.

Od vchodu jsem došla rovnou k pultu, čímž si vysloužila několik nepěkných pohledů a komentářů na mou osobu a houkla na Cristinu: „Ahoj Cristino. Dneska docela spěchám. Dej mi první dvě šunkové pizzy, jakmile se upečou. Přihodím ti pět babek." Cristina zakřičela zpět souhlasnou odpověď a já se postavila vedle, abych uhnula netrpělivým a teď už i rozzlobeným zákazníkům.

Za pár minut jsem dostala, co jsem chtěla, zaplatila a svižným krokem vyrazila domů.

Ještě jsem si ani nestačila zout boty a Jessica se se zkomoleným pozdravem přiřítila a už mi vytahovala z tašky svou krabici s jídlem.

Při odkládání oblečení jsem Jess pobaveně pozorovala, jak se láduje. Za jiným okolností by mi jako první vynadala za mé předešlé provokace, ale když šlo o jídlo, všechno se odsunulo stranou.

„To jsi neměla snídani?" Zeptala jsem se s úsměvem, když si brala do ruky už třetí kousek. „Ne, mně začínal pohovor už v deset. Pak mi celou dobu kručelo v břiše a ten manažer se uchechtával pokaždé, když zaslechl nějaký divný pazvuk. Ale vzali mě a budu pracovat jako asistentka Daniela Adamse. Řeknu ti, že je to fakt kus. Je mu teprve dvacet sedm," zasnila se Jess a já se mírně zakuckala mým prvním trojúhelníčkem. Mezi Jessičiným vyprávěním jsem stihla si sednout na bar vedle ní a začít jíst.

Jessica a kluci je kapitola sama o sobě. Ale díky tomuto tématu jsem si vzpomněla na Willa a ušklíbla se.

„Co se tak šklebíš? To ti tam dali barbeque? A co vůbec ty? Jaký byl pan Carter alias „pan Grey"?" Zajímalo Jessicu. Já jen našpulila rty a hluboce se nadechla. „Jak tě znám, tak Carter musel být naživo pěkně sexy," dodala a já hned po ní začala: „má přítelkyni" vydechla jsem. A pak pokračovala: „Sama jsem je viděla. Ta holka měla velkej zadek a prsa tak čtyřky. Určitě silikony. V jejím výstřihu to je, jako kdybys měla dva velké nové nadýchané polštáře na manželské posteli a strčila do nich hlavu, ty vole."

U toho jsem se opět ušklíbla a trochu doslova zaskřípala zuby. Jessica se vedle mě nemohla přestat smát, ale nakonec ze sebe dostala: „Jak ji tak popisuješ, tak je to nejspíš modelka Skylar Deniwennowová, která fotí převážně letní módní kousky pro Vogue. A taky jak jsi nazvala, pana Greye' - Will – tak soudím, že se ti také musí alespoň trochu líbit." Lehce jsem se pousmála a odvrátila hlavu od Jess. Do tváří určitě mi stoupla rudá barva, protože pro mě v místnosti stoupla teplota.