My Beloved Boss [Cz]

1. Kapitola

Listopad 2017

Sluneční paprsky už dávno dopadaly do mého pokoje, když jsem se probudila. Posadila jsem se, protáhla a zívla. Moje oči pak zaměřily budík, který ukazoval 9:38 a.m. Znovu jsem se protáhla a vzala z nočního stolku můj notebook, kde jsem šla hned zkontrolovat mail, jestli se už někdo ozval. Jakmile jsem ale e-mail otevřela, do pokoje mi vtrhla má bláznivá kamarádka Jessica, která vypadala jako někdo, kdo právě uběhl maraton.

„Áááá...Grace! Ten kluk mi napsal." Křičela Jessica a já se jí zeptala: „Kterej?" „No přece ten z toho klubu včera..." Musela jsem se pousmát nad tím, jak se Jess po ránu motala slova. „Kterej?" Stále jsem nevěděla a ještě k tomu jsem se zamračila a našpulila rty. Já opravdu nevěděla, koho Jess myslí. „No ten blonďák a modrýma očima!" Protočila oči a dodala: „Jo a už jsem udělala snídani." „Hele furt nevím. Ty jsi včera lezla po NĚKOLIKA blonďácích a dalších chlapech..." Nyní už jsem věděla koho myslí, ale chtěla jsem jí poškádlit. Jenže Jess jen stáhla rty do rovné čáry a hodila po mě prázdný batoh, co se mi válel u dveří. Jen tak tak jsem ho chytila a pak jsme se obě rozesmály.

„Jo a přišlo ti něco? Mě napsali, ať se dneska stavím do firmy Marc Jacobs. Mohla bych tam dělat asistentku." Rozzářila se Jessica a hupsla ke mně na postel. Já jsem se už konečně podívala do mailu. A ihned jsem nadšeně vypískla, protože mi přišel mail od Carter's Enterprises Holdings Inc.

„Je to to, co si myslím?" Zeptala se s úsměvem Jess. „Jo.." Vydechla jsem až skoro se slzami v očích. „Pátá nejznámější podniková firma na světě a ty tam budeš manažerkou!" Zajásala Jessica. „A pohovor mám teď v 11:00." Dodala jsem a pak zaklapla notebook a šla se nasnídat.

„Může být dnešek snad ještě lepší? Miluju vafle ke snídani." Houkla jsem na Jessicu, která se právě oblékala. „A to není všechno, pust televizi." Mrkla na mě již oblečená Jess a já ji poslechla.

„Ředitel podnikové firmy Carter's Enterprises Holdings Incorporated, Philip Carter, odstupuje a na jeho místo přichází jeho sedmadvacetiletý syn, William Carter." Zaslechla jsem z televize rozhovor a nechápavě se otočila na Jessicu, která mě pozorovala se zlomyslným úšklebkem. „Četla jsi snad sérii Fifty Shades. Třeba něco s tímhle chlapem budeš mít. A navíc jsi manažerka! Ne holka co dělá za pultem v obchodu jako Anastázie." Řekla Jessica. Už jsem chtěla něco namítnout, ale Jess mě umlčela: „Chovej se profesionálně a vezmi si svetr s rolákem, nějaký džínsy a kozačky na podpatku. Já už musím, tak splň co jsem ti říkala. Pa." Jessica si pak oblékla bundu a odešla.

Když jsem dojedla mou oblíbenou snídani, vypla jsem televizi a oblékla si to, co mi radila Jessica. Ve všem jsem ji poslechla, jen místo džínsů jsem si vzala delší kostkovanou sukni. A pak jsem vyrazila. S Jess bydlíme na Manhattanu, takže do mé budoucí práce to mám pěšky okolo dvaceti minut, jenže já si stopla taxi, protože jsem jako obvykle nestíhala...

Řidiči jsem zaplatila a vystoupila před budovu, kde jsem měla dnes pohovor. V hale u vchodu jsem se nahlásila a sekretářka mě poslala do sedmaosmdesátého patra.

Už teď jsem měla zpoždění a naneštěstí se výtah musel zastavit u třiapadesátého patra, kde nastoupil mladý muž v černém drahém obleku. Když se výtah rozjel, ten muž začal: „Vy jste tu asi nová že? Kam máte namířeno slečno?" Nečekala jsem, že by na mě promluvil, takže když jsem odpovídala, koktala jsem. „Eh...na ..na pohovor s panem Williamem Carterem. Ucházím se o místo manžel...eh..manažerky." On se jen uchechtl a podal mi ruku se slovy: „Těší mě. Jsem William Carter, ředitel podniku." V tu chvíli jsem musela být rudá jak rajče a taky jsem byla naprosto uchvácená jeho vzhledem a taktním hlasem, takže jsem se jen usmívala a třásla si s ním rukou, naprosto neschopna jediného slova.

Teď už ale výtah zastavil a my vešli do posledního patra budovy a zároveň patra, kde měl kancelář šéf. Moje oči těkaly po celé místnosti, takže dívky, která seděla na stole Williama jsem si všimla až nakonec. Měla halenku s výstřihem snad až k zemi a extra krátkou mini sukni. Jako poslední jsem se zaměřila na její obličej, který stále sledoval šéfa. A ztuhla jsem na místě. Cassidy Evans.

Když mě i ona zpozorovala, seskočila ze stolu, něco Williamovi pošeptala a zmizela ve dveřích nalevo ode mě. William si jen povzdechl a posadil se. „Prosím, posaďte se a můžeme začít." Ukázal na židli před jeho stolem a usmál se. Zatraceně hezky se usmál! A nebýt židle, už by mě dávno zradily nohy.

Tak tady máte prolog a první kapitolu. :)

PS.: Na obrázku je firma Carter's Enterprises Holdings Inc.