Vydal jsem se pomalým krokem ke dveřím, nadechl jsem se a otevřel dveře. Za nimi stála usměvavá paní, která jakmile jsem otevřel dveře mě obejmula. Nečekal jsem to a opětoval obejmutí asi až po pěti sekundách.
"Ahoj ty musíš být Jungkook, že ano? Já jsem ****"usmála se na mě a začala si vyzouvat podpatky.
Za ní stál muž, který se usmíval od ucha k uchu, podal mi ruku a řekl mi jak se jmenuje. Jako poslední tam stál kluk s hnědými vlasy a zelenými melíry, ale slušelo mu to.
Usmál se na mě, myslel jsem si, že se propadnu do země, byl hezký a to opravdu.
"Ahoj, jak se jmenuješ?" usmál se."Jungkook....Jeon Jungkook, a ty?"trochu koktavým hlasem jsem řekl svoje jméno. "Kim Taehyung"řekl a já odstoupil, aby si mohl jít vyzout boty. Chvilku jsem ho sledoval, ale když si uvědomil, že si toho všiml přestal jsem. Cítil jsem, že se usmál.
Šli jsme do kuchyně, kde nás na nás čekali rodiče a moje mamka. Taťka jel na pracovní cestu, takže zde nemohl být. "Jungkooku běž s Taem do pokoje nahoru, potom vás zavolám na jídlo" celou dobu se na mě usmívala, potom se podívala na Taehyunga a také se na něj usmála.
Pomalu jsem šel ke schodům, a podíval se jestli za mnou jde Taehyung, otočil jsem se a on se na mě usmál. Bože připadal jsem si tak trapně.
Vystoupal jsem schody nahorů a otevřel dveře od svého pokoje, aby Taehyung věděl kam má jít.
Sedl jsem si na židli a Taehyung si sedl na postel. Celé si to tu začal prohlížel. Usmál jsem se nad ním, vypadal zamyšleně. Jeho pohled zastavil na fotce, kde jsem s Jiminem a Hobim. Ta fotka je těsně vyfocena potom, co jsme vyhráli taneční soutěž...moji první taneční soutěž, ten den byl úžasný.
"A vítězi taneční soutěže tady v Seoulu se stavájí.....Jung Hoseok, Park Jimin a Jeon Jungkook! Prosím velký potlesk pro tyto nadané chlapce!"
Usmál jsem se nad tou vzpomínkou, byl to opravdu velmi užitý den.
"Ty tancuješ?"zeptal se mě, ale pořád se díval na fotku. "Ano" odpověděl jsem jednoduše. "Wow" to bylo jediné, co ze sebe dokázal vydat. "Máš pěkný pokoj, to sis tady všechno vystavil sám?" usmál jsem se na jeho otázkou. "Jo, ale trochu mi pomáhal Jimin" usmíval jsem se, byl jsem šťastný, připadal mi v pohodě a to opravdu, doufám, že si budeme rozumět. "To je někdo z nich?" zeptal se a pohledem opět zabloudil na tu fotku. "Jo, ten s těma hnědýma vlasama, ale teď je má oranžový" zasmál jsem se. "To je celkem velká změna" taky se zasmál. "Jo, to je celý Jimin" usmál jsem se při vzpomínce, kdy mě dnes povalil v parku na zem. Jen se usmál.
"Něco mi ještě o sobě řekni" vyhrkl najednou Taehyung. "Dobře, no jak víš tak tancuju, tancuju asi už pátým rokem, potom, můj nejlepší kamarád je Jimin a Hobi, ten je taky na té fotce, rád si zpívám, kreslím si a trávím čas s přáteli" hned co jsem dořekl svůj proslov jsem se ho zeptal na tu stejnou otázku i já. "No, jmenuju se Tae, ale mám radši, když mi budeš říkat V" usmál se na mě "také si rád zpívám a rád trávím čas s rodinou a přátéli" usmál se na mě.
"Kooku, už je věčeře pojďte!"
"Tak pojď" přátelsky jsem se na V usmál a vydal se k odchodu.
Zbytek večeře proběhl skvěle až na to, že jsem vylil polévku na zem, ale bez mého trapasu by tato večeře přece nešla. Zjistil jsem, že je Tae úplně v pohodě a tak i celá rodina.
Ok, toto bylo hodně dlouhý, ale doufám, že jste za to rádi. Od příští ho dílu se toho bude dít víc, takže se těšte.
Kacii**
