Přemýšlel jsem nad svojí odpovědí dlouho. Vždyť se známe asi jen týden. Ne, já nemůžu. To mu neudělám. Tae se na mě už díval s údivem, co tak dlouho přemýšlím. Povzdychl jsem si nad tím, co teď budu muset říct. Tae, odpusť mi to prosím, jednou spolu budeme, ale nedokážu chodit s někým koho znám týden. Pohled jsem měl zaměřený na dort, někdy jsem pohled zvedl k Taemu, ale kdykoliv jsem se podíval, tak se na mě díval, proto jsem vždy hlavu sklonil zpátky k dortu.
"T-tae?" zeptal jsem se potichu, jako by nás někdo odposlouchával. "No?" podíval se na mě. "J-já nevím" začaly se mi lesknout oči. Já jsem takový debil. Jeho pohled se zastavil v mých očích a chvíli jsme se na sebe jen dívali. "J-jako jak nevíš?" zašeptal Tae. "Nevím" řekl jsem a přemýšlel budu pokračovat. "N-nevím, jestli to není moc brzo na to, abychom spolu byli" mám tě rád V, mám tě rád, tak moc, že to víc nejde. "Ah-ha, n-no ne-nevadí" odmlčel se "j-já už asi budu muset j-jít, d-děkuju za všechno Kookie, mám tě rád a to moc" to poslední Tae jen zašeptal a pak se zvedl a šel zaplatit. "Tae!" zakřičel jsem ale to už bylo pozdě "neopouštěj mě" zašeptal jsem a do očí se mi začali nahrnuly slzy, ale ty jsem rychle setřel a šel zaplatit.
Kapuce, která mě chránila před deštěm, který vznikl, začala jaksi rychle promokat. Mně to je jedno. Už mi bylo všechno jedno. Opustil mě člověk, kterého miluji a on mě miluje taky. Brečel jsem, slzy, které tekly po mých tvářích padaly na zem jako kapky deště. Aspoň nebrečím sám.
"Proč? Proč jsem takový debil? Proč jsem mu to udělal, když ho miluju?" byla už asi půlnoc a já si opakoval pořád to stejné. Mé tváře byly mokré od slz, které se valily z mých očí jako vodopády. "Promiň Tae" to bylo poslední, co jsem řekl, než jsem spadl do říše snů.
~
Budí mě něco otravného a to hodně otravného. Šáhl jsem vedle sebe na stolek, kde se nacházel můj mobil. Kdo mi kazí, můj spánek? Jimin. Kdo jinej, že?
"Kookie?"
"Hm?"
"Potřeboval bych s tebou n-něco probrat" koktal.
"Ok. V kolik? A kde jsi?"
"No..co teď? Jsem před vaším domem"
"Vždyť je tam asi -20 stupňů a ty tam mrzneš, jdu ti otevřít" řekl jsem rychle a už šel po schodech za Jiminem.
"No..ono je to celkem duležitý víš a-" nedořekl Jimin. "Jé ahoj Tae!" slyšel jsem lehce Jimina, jak zdravil Taeho. Jakmile jsem to slyšel jsem se zastavil. Z očí se mi začaly kutálet slzy a přestal jsem vnímat, co mi Jimin říká, ale po chvíli mě vyrušil Jimin.
"Jungkooku? Země volá Kooka."
"Co? Co?"
"Ty jo, nevíš, co se stalo Taemu? Teď jsem ho viděl a brečel" řekl potichu.
"N-nevím" řekl jsem a setřel slzy, které mi tekly z očí. Takhle mě nemůže vidět.
"Jiminie~ já si jen skočím na záchod, z-zachvíli ti otevřu" řekl jsem a ani jsem nečekal na odpověď a vydal se do koupelny.
Nelíbí se mi to:c, no snad vám ano
ily ^*^
k
