Škola. Nervózně pochoduji k té budově, kde už je i on. Vím to, protože jsem ho viděl vycházet z domu kolem sedmé.
Mám strach. Určitě se se mnou bavit nebude, ale jak já to vydržím být bez něj. Miluju ho. A to hodně.
Usedl jsem si tiše do lavice a potichu pozdravil Taeho. On nic. Ignoruje mě. Po chvilce přišli i ostatní.
"Čau kluci!" zakřičel Gi s Hoseokem, když přišli do třídy. Falešně jsem se usmál a kývl. Všiml jsem si kluků zmatených pohledů. Znají mě moc dlouho na to, aby nepoznali, že mi něco je. Ale nijak moc to neřešili a za to jim děkuju. Nejspíš si mysleli, že je to něco s Taem.
Po škole jsme se rozdělili a šli domů. Divné. Většinou se ještě zdržíme v parku nebo něco.
Šli jsme u sebe. Tae asi dva metry přede mnou a poslouchal písničky. Já se jen díval kolem sebe a přemýšlel.
"Ahoj Tae" rozloučil jsem se s ním, když odemykal hlavní dveře do domu. Otočil se na mě a kývl hlavou. Pokrok Tae. Věnoval jsem mu úsměv, ale to už byl vevnitř.
Co mám teď dělat? Říkal jsem si pořád dokola a seděl na posteli. Obvolal jsem kluky jestli nemají čas, ale nikdo neměl. Namjoon je prej někde s Jinem a Jimin je s Yoongim a Hoseokem. Hezky se na mě vykašlali. A ještě si říkají kamarádi.
Film. Okno. Film. Okno. Film. Okno.
Tohle jsem dělal celou dobu. Vždy jsem se díval na Taeho dům. Nejspíš nemá nikoho doma, protože jsem neviděl přijíždět auto a už bylo něco kolem desáté.
~
"Tae" vzlykl jsem ze spaní. "Ne, prosím ne" zvedl jsem se celý udýchaný a spocený ze snu. Co se mi to děje? Proč se mi to děje? Šel jsem se opláchnout. Byl jsem opřený o umyvadlo a díval se na sebe do zrcadla, v mé mysli běhaly jen myšlenky ohledně Taehyunga.
"Musím s ním mluvit" řekl jsem a vydal se k sousednímu domu.
Všem se omlouvám, že nevycházely části. Jenže nebyla nálada a ani čas. Takže se omlouvám:c. Počítejte s tím, že vyjde ještě jedna část a pak jedno překvapení:). Děkuju za všechno.
ily
k
