Hodil jsem na sebe bundu a vyrazil z domu.
*ding dong*
Ani ne po půl minutě se rozsvítilo na chodbě. Klíče zarachotily v zámku. A zpoza dveří vykoukla hlava.
"K-kooku?" vyslovil. Toto oslovení mi chybělo. "Tae" vydechl jsem "Potřebuju s tebou mluvit" podíval jsem se mu do očí. Krásnější oči jsem neviděl. "Tak pojď dál" pozval mě dovnitř. "Díky" potichu jsem poděkoval.
Posadil jsem se na pohovku. Tae pochvíli přišel a donesl i něco k pití.
"Tak, co jsi potřeboval?" zeptal se Tae. "No" začal jsem pomalu "víš, chtěl bych se ti omluvit" koukl jsem na něj. "Já se omlouv-" nenechal mě to doříct. "Já tě chápu" řekl v klidu. "C-cože?" vykulil jsem na něj oči. "No" řekl a pohodlněji se usadil na pohovce. Jen jsem pokýval hlavou.
"Tae, já si něco uvědomil" vydechl jsem asi po pěti minutách ticha. Zvedl ke mně zvědavý pohled. "J-já tě miluju" podíval jsem se něj. Uhl pohledem. "Kooku, měl bys jít" řekl a vstal. Jen jsem se na něj nechápavě díval.
Nakonec jsem vstal a bez rozloučení odešel.
Proč mi řekl abych odešel? Proč mi připadá, jako by mu na mně nezáleželo? Proč jsem takovej kokot a odmítl jsem ho? Proč se mi zdálo, že je všechno v pohodě
V hlavě mi létaly otázky ,na které jsem si nedokázal odpovědět.
Spal jsem asi dohromady dvě hodiny. Kruhy pod očima. Vlasy do všech stran. Bylo mi jedno, jak vypadám. Neměl jsem důvod vypadat dobře. Nemám důvod vypadat dobře kvůli někomu.
Chodník byl mokrý od kapek deště a mých slz.
Bylo mi to jedno. Ať si klidně přijdu nejvíc promočený do školy. Stejně si mě nikdo nevšimne.
Přišel jsem o pár minut před zvoněním do školy. Už jsem nebrečel. Ale asi to mohl každý poznat. Červené tváře. Červené oči.
Díval jsem se dolů na zem. Ale poznal jsem, když jsem procházel po chodbě, že se všichni utišili.
Sedl jsem si tiše do lavice. Všiml jsem si pohledů nalepených na mně.
Tae tady ještě nebyl. Divné. Většinou chodí brzo.
Už zvonilo. Kde může být? Proč se o něj vůbec zajímám? Bože.
Přišel chvíli před učitelkou. Asi zaspal.
Vystrašeně se na mě podíval, ale nic neřekl.
Celou hodinu jsem přemýšlel o nás. Chci cítit jeho dotyky. Chci cítit jeho rty na těch mých.
Z mého přemýšlení mě vyrušilo zvonění na přestávku.
Nikam jsem nešel. Jen jsem zůstal sedět, vytáhl si mobil a sluchátka.
Z mého klidu mě vyrušilo klepání na moje rameno. Jimin. "Ahoj Kookie" usmál se. Jeho úsměv je neuvěřitelně nakažlivý. "Ahoj Jiminie" úsměv jsem mu opětoval. "Jsi v pohodě?" zeptal se a jeho obličej se změnil do starostlivého . "J-jo" falešně jsem se usmál. "Proč bych n-nebyl?" zeptal jsem se nechápavě. "Kooku" vzdychl Jimin. "Poznám, že se něco stalo. Znám tě už dlouho." řekl s pohledem směrujícím do mě. Skoro jsem zapomněl na Taeho. Otočil jsem se vedle sebe. Není tady.
"Navždy" řekl "vzpomínáš?" podíval se mi do očí a chytl mě za ruce. "A-ano, vzpomínám" koukl jsem se mu hluboce do očí.
"Ještě bych zapomněl" řekl Jimin a vytáhl mě za ruce do stoje. "Pojď se mnou" zakřenil se. Jen jsem pokrčil a vydal se za ním.
Dovedl mě na chodbu. Kde bylo strašně moc lidí. Proč? Díval jsem se zmateně kolem sebe jestli ho někde nezahlédnu. Nic.
Vzdychl jsem a chtěl jít zpátky do třídy, ale moje úmysly mi změnil někdo kdo mě zatáhl za ruku zpátky.
"Co chceš?" zavrčel jsem a ani se nepodíval na toho, kdo mě zatáhl zpátky. "T-tae?" otočil jsem se na člověka, který mi zkazil plány jít zpět do třídy. "Musím ti něco říct Kookie" podíval se mi hluboko do očí. Jen jsem tázavě pokrčil obočí. Přistoupil ke mně blíže a políbil mě.
Kim Taehyung mě políbil! Přede všema z celé školy.
Polibek jsem mu opětoval a po chvíli se odtáhl.
Věnoval jsem mu jeden z mých nejsladších úsměvů. Tae se jen červenal. Je tak sladký!
Spolu jsme se potom se zraky všech vydali ruku v ruce do třídy.
Tak a toto je definitivní konec...Moc se všem omlouvám, že to nevyšlo dřív, ale neměla jsem náladu:/ Doufám, že se vám jinak knížka líbila..Nevím jestli něco budu psát..Moc jinak děkuju za podoporu❤️
ily
k
