Ledovou vodu jsem na svůj obličej stříkl. "Snad to nepůjde poznat" řekl jsem si pro sebe a utřel si obličej do ručníku.
"Kookie" vykřikl na mě Jimin a objal mě, když jsem mu otevřel. "Ježiš vždyť úplně mrzneš! Pojď dál" zatáhl jsem ho za ruku dovnitř a vydal se uvařit čaj.
"Tak" začal jsem, když jsem se usadil na pohovku a přikryl se dekou. "Co jsi potřeboval?" usrkl jsem si horkého čaje. "No, nechci ti nic vyčítat" řekl pomalu. "Ale už spolu netrávíme tolik času jako dřív a mně celkem vadí" pohled zaryl to stolu. "M-myslíš, že to, jak jsem pořád s Taem?" zeptal jsem se. Jen kývl a napil se čaje.
Celé dopoledne jsme s Jiminem hráli hry na xboxu a bavili se.
"Jiminie?" vydechl jsem, když jsem si sedl a vydechoval po únavných třech kolách tance na xboxu. "No?" koukl se na mě. "Musím ti něco říct" řekl jsem a podíval se směrem na Taeho dům. "No, povídej" usmál se přátelsky Jimin.
Popsal jsem mu všechno, co se včera stalo. U toho jsem se samozřejmě rozbrečel.
"Myslel jsem si to" řekl Jimin a usmál se, když jsem mu dopověděl celý příběh. "On to určitě pochopil a bude to v pohodě, uvidíš" věnoval mi úsměv. "Jen mu nech čas" objal mě. "Děkuju Jiminie~" objetí jsem opětoval a konečně se usmál. "Ale" zadrhl jsem se. "On vypadal, tak zdrceně včera a-a ještě jak jsi mi říkal, že si ho viděl brečet" další vodopád slz. "Já mu ublížil! Ublížil jsem mu a zároveň i sobě!" nadával jsem si. "Proč jsem takový debil Jimine? Proč?" objal jsem ho. "Jungkooku" chytil mně za ruce. "Nejsi debil, každý by reagoval takhle. Někdy si človek ani neuvědomí, jak může té osobě nebo sobě ublížit." celou dobu ze mě nespustil oči. "Vy s Taem se udobříte rychle, protože jste jako jeden. Ani by sis nedokázal představit, jak moc jste si ve všem podobní" další úsměv. "Podle mě, to bude už příští týden v pohodě, dýl by jste bez sebe nevydrželi" obejmul mě. Vážně mi tady ty odpoledne s Jiminem chyběli. Nechápu, jak jsem mohl bez něj vydržet tak dlouho.
"Kookie, já už budu muset jít. Užil jsem si to, tak v pondělí ve škole" zamával mi a už šel domů. Já jen zamával.
Co teď? Mám mu napsat? Ne, Jimin říkal ať nespěchám. Povzdychl jsem si. Napíšu na skupinu, jestli bychom nemohli jít zítra ven.
Kookie: Nepůjdete zítra někdo ven?
Hoseok: Klidně! V kolik?:))
Yoongi: Připojím se k vám!:)
Jin: Se mnou počítejte taky~
Namjoon: Já jdu taky;)
Jimin: Ok, ale v kolik?
Kookie: Kdy můžete?
Jin: Co po obědě? My jedem totiž dopoledne k babičce:(
Kookie: Ok, tak ve 2 u nás?
Jin: Ok, a co ty Tae? Půjdeš taky?:))
Tae: No...asi ne, užijte si to
Hoseok: Taeee
Tae: No?
Hoseok: Pojď takyy:((
Tae: Ne, fakt ne
Hoseok: Ok *vzdych*
Tae: Fakt, promiňte kluci, uvidíme se ve škole
Nic jinýho jsme si už nepsali.
Oči zalité slzami, mokré tváře a mé nekonečné vzlyky rozléhající se po pokoji, byly to jediné, co jsem za posledních pár hodin slyšel. Nic mě neuklidňovalo. Pomohlo by mi jen to, kdyby tady byl se mnou. Hladil mě. Objímal by se se mnou a tyto věci pořád a pořád dokola. Lituji všeho, co jsem mu řekl.
Hodiny ukazující čas blížící se jedné hodiny v noci, mě donutily abych šel už spát. "Dobrou Tae" poslední, co jsem řekl, než jsem usnul.
mám vás nejviiiic raada~
děkuji za vše<3
ily
k
