Kdo jsem. Zní to jakože docela jednoduchá otázka. Člověk, bytost, organismus, žába, ryba, jednorożec, sopka a já nevím co dalšího. Ale já nechci váš fyzický vzhled. Myslím ten psychický. Kdo doopravdy jste?
Můžete pro sebe být kýmkoliv. Kýmkoliv. Hrdinou, zbabělcem, vzorem, příkladem... Čímkoliv si zamanete.
Kým jsem? Já to nevěděla a dodnes nejspíš ani nevím. Mám takovou náladu na psaní... Ani nevím proč...
Mrznou mi ruce a s ním i srdce... Přemýšlím, proč jsem tak jiná než ostatní... Proč jsme tak jiní...
Jestli je to jen deprese podzimu a nebo jen lhaní sama sobě... Dlouho mám v sobě otázku kým jsem...
Snažím se pomoct druhým, udělala bych pro ně první, poslední... Ale co já? Kdo to udělá pro mě...
Hodně lidí mi řekne, že jsem asi egoistická... Ale ve skutečnosti jsem úžasnej člověk s obrovským srdcem...
Buďte upřímní a vzdejte se veškeré skromnosti a nebo litování. Před vámi samotnými je to stejně k ničemu... Kým jste?
Jsem vlastně člověk kterým by chtěl být kdekdo... Inteligentní, chytrá, docela pěkná, s poměrně v pořádku rodinou, s pěknou minulostí a psychologickým talentem... Jsem člověk co pomůže ostatním s čímkoliv a většinou uspěje.
Umím psát a neumím mluvit...
Poslední týden jsem se uzavřela do sebe... Proč? Asi podzim.
Paradoxem že já pomůžu každému s čímkoliv, ale jak mám pomoct sama sobě, vżdycky selžu...
Jsem radši pyšná na ostatní, než na sebe... Ne proto, że bych se podceňovala, nebo si nevěřila. Ale radši vidím šťastné lidi kolem sebe, neż abych já sama byla šťastná.
A nemělo by to být naopak...? Dřu se pro ostatní, ale oni ani nevidí co pro ně dělám... To mě nejvíc mrzí... A ještě ke všemu jsem taková kráva blbá že to dělám zas a znova.
Putuju z místa kde nechci být do místa kde nechci být a mezitím potkám sebe a já jsem na dně...
Koukám na oblohu a chci hvězdy nad sebou... Ty jsou a budou tu vżdy... Slíbily mi to... A dnes nic ... Paradox żivota.
