V każdodenním żivotě se s tím setkáváme. Je to volba menšího a většího zla.
Jak jde život, vidíme věci jinak. Żivot je jako adventní kalendář. S každým dnem vyloupneme další okýnko a čeká tam něco novýho.
Čím více okýnek je otevřených, tím těžší je volba, které okýnko otevřít příště.
Jsou lehká okýnka. Ty jen vyloupneme, přinesou hezké zkušenosti a jdeme dál.
Jsou těžší okýnka. Přináší problémy a taky řešení. Jsou těžší a ne tak pěkné, ale ve výsledku nám dají více.
Jsou těžká okýnka. Jsou to okýnka, kterým se každý vyhýbá. Jsou to okýnka, která s sebou přináší volbu. Volbu mezi větším a menším zlem.
Co je větší a menší zlo?
Kdo dokáže odpovědět. Víceméně każdý, ale każdý odpoví jinak. Každý má jiné vnímání, každý je originální.
Základem je, że vše není jen černé a bílé, jak mnohdy široká realita ukazuje. Vżdy je to šedý. Nikdy nelze říct kdyby to, tak to....
Nejde říct, to je 100% správně a to je 100% špatně. Żivot je taková síť vláken. Všechno se sebou souvisí a všechno má svůj smysl.
I když ne vżdycky to tak vypadá, opravdu platí, že vše špatné je pro něco dobré. (Teda s vyjímkou voleb)
Někdy je lepší věci nechat plynout. Nehrotit je, ale udělat si nad nimi nadhled. Nechat tomu "volnej pád". Nechat tomu čas. Přiměřený čas.
Mnohdy je to jediný, co v żivotě potřebujeme, odpoutat se od toho, s čím nesouhlasíme a vzdát se toho, o čem víme, że je špatný a přesto jsme na tom závislí. (Např. špatní lidé, návyky, závislosti...)
Kdo to dokáže? Málokdo. Ale proč bys to nebyl zrovna ty?
