Únos 1D upíry

7. kapitola

Pohled Liama

S klukama i nadále zůstaneme na jednom pokoji a plánujeme co budeme během tohoto neplánovaného volna dělat. Určitě bude fajn, když nás Ethen vezme na nákupy, abychom mohli chodit v normálním oblečení a v tom co nám padne. Hlavně přitom budeme mít klid a žádná z fanynek po nás nebude chtít podpis. Po dlouhý době budeme zase jen obyčejní kluci, kteří se normálně baví a nemusí se pořád ohlížet, jestli někde nejsou nějaké kamery.

Harry s Louisem toho náležitě využívají, protože můžou být spolu bez toho, aby skrývali své city a nebo byli s jinými dívkami. Zayn je taky rád, hlavně když jsme ve světě kouzel a zjistili jsme, že Harry Potter není vymyšlený a že se dnes setkáme se Severusem Snapeem. Niall je teda trochu nesvůj, protože nemůže neustále jíst, ale to ho snad brzo přejde.

Po nějaké době se ozve zaklepání na dveře a poté se dveře otevřou. V nich stojí všemi obávaný profesor lektvarů a na všechny z nás se mračí. Asi opravdu neví jak se má usmívat.

„Dobrý den," pozdravím zdvořile a kluci mě hned napodobí.

Zpoza Snapea vykoukne Ethen.

„Kluci rád bych vám představil svého otce, Severuse Snapea," pronese Ethen.

„Těší mě, jsem Liam Payne," natáhnu ruku ke Snapeovi.

Z jeho strany se ozve jen posměšné odfrknutí a nahodí odpudiví výraz.

„Já moc dobře vím kdo jste," řekne jedovatě. Tak to vypadá, že o jeho povaze knihy rozhodně nelhaly. „Jste jen rozmazlení spratci, kteří si neváží lidí a jejich práce. Myslíte si, že když vám u nohou leží svět, tak si můžete dovolit všechno."

Au tak to rozhodně bolelo. Snad jsem i doufal, že nás tady budou brát jako normální kluky, ale vypadá to, že ne.

„Ale pane, to není pravda," začne nás hájit Niall.

„Ne?" pozvedne ironicky obočí. „A kdo utekl z pokoje a pak se muselo zburcovat celé upíří společenství, jen aby ho našli."

Jeho pohled je přitom zabodnutý do Harryho, který se začíná třást po celém těle. Musím okamžitě zakročit.

„Není to Harryho vina, chtěly jsme se jen trochu provětrat, když nás týden nepustili ani na krok ven. Celou dobu nás drželi v jedné místnosti a nemohli jsme si ani dojít sami na záchod, aby tam s námi někdo nebyl. Bylo to prostě moc omezující a hlavně nám nikdo nevysvětlil, proč takové opatření," oplatím mu stejnou mincí.

„Kdyby jste se chovali ke svému věku, nebylo by potřeba říkat vám, že vám hrozí nebezpečí, ale když se chováte jako spartci to je něco jiného," odsekne s úšklebkem.

„Seve, zase máš hádavou?" ozve se ode dveří hlas Kenesty

Snape se na ní hned otočí, přičemž jeho pohled o něco rozněžnění a jestli mě nešálí zrak, tak se i usměje.

„Kenesto," řekne a vtáhne ji do medvědího objetí a Kenesta mu to s radostí oplácí. Když se pak od sebe odtáhnou, změří si nás Kenesta pohledem.

„Seve, měl bys přestat být na kluky zlý. Byla to i moje vina, podcenila jsem nebezpečí. Měla jsem zakročit hned, jak jsme se to dozvěděli a ne čekat týden, než se něco stane. A hlavně jsme neměli vůbec čekat měsíc," prohlásí Kenesta směrem ke Snapeovi.

Nemůžu uvěřit, že si myslí, že je to její vina. Nemohla tušit, jak se zachováme. Kdyby jsme byli v tom pokoji, tak teď se normálně připravujeme na další show a podle jejích slov, tak by to byl jeden měsíc. To bychom asi nezvládli ani kdybychom byli sebe hodnější.

„Kenesto, víš, že to není pravda," ozve se Louis, „to já jsem navrhl, abychom opustili pokoj. Všechno co se pak stalo je jen a pouze moje vina."

„Je to moje vina," stojí si za svým Kenesta, „sama moc dobře vím, že když člověk není dobře informovaný, dělá blbosti. Minimálně jsme vám měli říct, proč najednou tak zvýšená ochrana."

„Není to ničí vina," vloží se do toho Ethen, „a to co se stalo se stalo a už se to nedá vrátit a je to možná dobře, protože teď vás budeme mít pod větší kontrolou a můžeme pátrat po tom útočníkovi."

Snape se jen zamračí a přikývne. Kenesta si sundá kápi a posadí se k nám na postel. Ethen se posadí na jednu ze židlí a další obsadí i Snape.

„Harry, jsi v pohodě?" otočím se na Harryho, který jen přikývne. Nadále zůstává bledý a třese se po celém těle.

Pohled Harryho S.

Opravdu si myslí, že je to moje vina. Neposlouchám co potom ostatní říkají, stačí, že si i Snape myslí, že za to můžu já. Vím, že má pravdu, nebýt toho, že jsem se od ostatních oddělil, nikdy by se to nemuselo stát.

„Harry, jsi v pořádku?" zeptá se mě Liam po chvíli.

Zmohu se jen na přikývnutí. Louis to asi zaznamená a vtáhne si mě do své náruče a začne mi šeptat uklidňující slovíčka. Po chvíli se uklidním natolik, abych mohl poslouchat rozhovor v místnosti.

Všichni se akorát domlouvají na zítřku. Podle všeho budeme moct jít ven a Snape nám kvůli tomu zajistí mnoholičný lektvar, aby nás nikdo nepoznal. Myslím, že to bude veliký nezvyk jít po dlouhé době po městě a nebýt v obložení fanynek a hlavně se moct držet s Louisem za ruku jako normální pár.

A ten den navštívíme i Bradavice, což je totálně suprový. Kdo může z normálních lidí říct, že byl v opravdových Bradavicích. Další den poté navštívíme školu kam chodil Ethen s Kenestou. Při těchto všech výletech nás bude doprovázet jak Ethen, tak i Kenesta, ta od zítřka zakázala všechny nedůležité návštěvy, aby se nám prý mohla plně věnovat.