Únos 1D upíry

5. kapitola

Pohled Harryho Pottera

Než začne výuka, musím Eliz donést to jídlo pro ty zpěváky. Snad to už mají skřítkové připravený.

Vyjdu ze své pracovny a zamířím si to rovnou do kuchyně. Cestou potkám pár studentů a pár profesorů. Mezi nimi je i Severus Snape. Od bitvy už spolu vycházíme dobře a taky mi přenechal post ředitele, prý aby se mohl věnovat výzkumu a výuce.

„Jdeš za Kenestou?" zeptá se mě.

„Jojo, musím jí donést to jídlo pro ty zpěváky," přikývnu.

„Tak jí předej tohle," řekne a z kapsy pláště vytáhne objemný balíček, „ona už bude vědět co to je. A vyřiď jí, že se po vyučování zastavím."

„Vyřídím," přikývnu a pokračuju ve své cestě.

V kuchyni mi dají skřítkové pět velkých košů napěchovaných potravinami. Abych je mohl vůbec přenést, musím je zakouzlit zmenšujícím kouzlem. A i tak mám plné ruce.

Vyjdu před školu i se svým nákladem a přemístím se na upíří ostrov nedaleko sídla. Jelikož nejsem upír, nemůžu se přemísťovat do sídla jako oni. Takže musím jít kus pěšky.

Koše zase zvětším a použiji nadnášecí kouzlo a všechny svážu provazem k sobě, aby nikam neuletěli. Cesta je naštěstí rychle za mnou a už stojím před bránou, kterou stráží dva upíři. Ti už mě znají a tak neváhají a rovnou mě pustí dovnitř.

Projdu sídlem až k soukromým pokojům členů hlavního rodu a zaklepu na dveře, za kterými se skrývá pokoj Kenesty. Jenže mi nikdo neotevře.

„Kde zas vězíš?" povzdychnu si a pokračuji k pokojům, které nejsou moc využívané a právě za jedněmi dveřmi uslyším její hlas.

„Elizabeth, nebo mi taky říkají Klistio Kenesto," tohle je stoprocentně ona.

Usměji se pro sebe a zaklepu na dveře.

„Dále," ozve se zevnitř Ethen a tak jednoduše vejdu a koše za mnou.

„Ahoj, tak tady nesu to jídlo," promluvím a rozhlédnu se po pokoji. Je tu pět pro mě neznámých kluků, Kenesta a Ethen.

„To je dobře, jdeš akorát včas," usměje se na mě Kenesta.

„Kluci, ráda bych vám představila Harryho Pottera," otočí se k těm pěti.

„Ty jsi vážně Harry Potter?" zeptá se pochybovačně blonďatý kluk. Jeho vzhled mi připomíná trochu Draca, ale na rozdíl od něj mu vlasy trčí nahoru.

„Ano jsem," přikývnu.

„Jako ten kouzelník?" přidá se další, tentokrát má černé vlasy a o něco tmavší pleť.

„Ano," znovu přikývnu.

„Dokaž to," řekne znovu blonďák a já ukážu na vznášející se koše za mnou.

„Kdybych nebyl kouzelník, tak tohle opravdu není možné," ušklíbnu se.

„Páni, těší mě jsem Niall Horan," přiskočí ten blonďák a začne mi třást rukou.

Když mi ji pustí, představí se mi i zbytek.

„Harry vám sem bude nosit jídlo, protože jaksi jako upíři máme jen krev," pokrčí rameny Kenesta.

Pohled Zayna

Nemůžu uvěřit, že přede mnou opravdu stojí Harry Potter z těch knížek a nevypadá, že by mu mělo být víc jak 24 let. Jestli pak nám ty knížky v něčem nelhali?