Únos 1D upíry

8. Kapitola

Pohled Nialla

Odpoledne se jdeme všichni vykoupat do moře. Sice zde nemáme plavky, ale máme sebou kouzelníky, kteří nám přemění trenýrky. Až zítra půjdeme nakupovat, musím se určitě stavit v Nando's, už jsem tam dlouho nebyl, bez toho abych nebyl rušen fanouškama.

Louis s Harrym se do vody rozeběhnou jako první a hned začnou dovádět jak malý. Zbytek se k nim hned přidáme. Tedy až na Severuse Snapea, ten nás jen ze zamračením pozoruje z pláže. Nejspíše čeká, kdy se začneme topit.

„Seve, pojď taky," zakřičí na něj zničeho nic Kenesta.

„Jo, tati, pojď, voda je teplá," přidá se k ní i Ethen.

„To myslí vážně?" otočím se na Liama, který je hned vedle mě.

Liam jen pokrčí rameny a stříkne na Louise.

Když se otočím na pláž, vidím, jak si Snape svléká svůj hábit a poté v černých boxerkách vstupuje do vody, ale míří daleko od nás všech. Asi se bojí, že ho namočíme.

„Seve, noták, pojď k nám," začne na něj zase křičet Kenesta.

Je to až s podivem, ale on ji poslechne a po chvíli je u nás. Sice se i nadále mračí jako kakabus a nevypadá to, že by tu byl s námi rád, ale my jsme mu zatím nic neudělali.

Ani se nenaději a něco Snapea stáhne pod vodu. Nevidím tady nikde ani Kenestu, takže to nejspíše musela být ona.

Když se Snape znovu vynoří, myslel bych, že bude nasraný, ale on se usmívá. S klukama na něj jen šokovaně vyvalíme oči. Když se pak jeho úsměv změní do pomstychtivého šklebu a začne hledat Kenestu, musíme se opravdu držet, abychom se šokem neutopili.

„Eliz, kde pak jsi?" začne pomalu a otáčí se kolem své osy, „jen pojď ven, nikdo ti neublíží."

Když se však ani po pěti minutách neobjeví pohltí nás s kluky strach, jestli se jí něco nestalo a všichni se ponoříme, abychom ji našli.

Jen co tak uděláme, vidíme Kenestu s obrovským úsměvem na tváři jak nám naznačuje, abychom ji nepráskli. Nechápavě na ni koukáme, protože vůbec nevypadá na to, že by potřebovala kyslík. Radši tedy jen přikývneme a znovu se vynoříme, abychom nabrali dech.

„Viděli jste ji pánové?" otočí se na nás hned Snape.

„Ne," zavrtíme všichni svorně hlavou.

Snape si nás přestane všímat a já přejdu k Ethanovi, který se taky usmívá od ucha k uchu.

„Jak je možné, že se ještě nevynořila, copak nepotřebuje kyslík?" zeptám se ho šeptem.

„Potřebuje, ale bere si ho z vody," řekne jen, nad tím prohlášením se nechápavě zatvářím a tak mi to vysvětlí, „Kenesta ovládá všechny živly a jedním z nich je samozřejmě i voda a ta ji pomáhá s dýchaním pod vodou. Je to pro ni stejně přirozené jako dýchání nad hladinou."

„Aha," řeknu jen a vydám se zpět ke klukům.

Pohled Kenesty

No co, ráda si ze Severuse střílím. A když se pak kapela ponořila, protože se o mě báli, musela jsem jim naznačit, aby mě neprozradili. Severus se totiž potom vždy do pár minut ponoří sám i s bublinovým kouzlem a já vždy zdrhám a vedu ho daleko do hloubky.

Ani dneska Severus nezklamal a teď už pomocí ploutve, kterou jsem si přeměnila z nohou plavu až ke skalám, kde se Severusovi ztratím a když plave kolem mě, zruším mu kouzlo a skočím mu na záda. Severus musí na hladinu, aby se mohl nadechnout a tak mě vezme sebou.

Na hladině si mě přehodí dopředu a poté odhodí i s pomocí kouzla zpět ke klukům a sám k nám pak připlave.

„Chyťte ji," řekne jim. Kluci na nic nečekají a už skáčou, aby mě mohli chytit, ale já se nenechám a znovu se ponořím a plavu pryč.

„Smůla," zakřičím na ně o několik metrů dál.

„Jen počkej, Eliz," zakřičí na mě Sev a vyšle mým směrem poutací kouzlo. Tomu se vyhnu zase ponořením a rychlím záběrem ploutve se přesunu.

„Netrefil," tohle mě vždy baví. Vždy když je tu Severus, tak se neumím chovat svému věku a provokuju ho. Ani pořádně nevím proč, ale nikdy mi nevynadal či neublížil. Chová se ke mně jako můj vlastní otec, i když jsem pro něj naprosto cizí člověk.

Dokonce vím, že tohle Severuse taky baví. Kdyby ho to nebavilo už dávno by vylezl z vody.

Takhle ho zlobím další hodinu, kdy na mě střídavě sesílá kouzla, nebo se mě snaží chytit. Kluci se k nám taky připojili a tak jich je na mě šest, Ethen se jen směje a občas mi i pomůže, kluci z kapely se často snaží mě obklíčit. Severus jim přikazuje co a jak, ale ani tak se jim to nedaří.

A když konečně vylezeme z vody, všichni se smějeme, dokonce i Severus zahodil ten svůj ledový výraz a nyní jeho tvář zdobí obrovský úsměv. Bylo to opravdu dobře strávené odpoledne.

Kluci se Severusem opravdu sblížili a on jim povolil ho oslovovat jménem. Nebo jak se říká v Česku, dovolil aby mu tykali.

Moc se omlouvám, že tu dlouho, opravdu dlouho nebyla kapitola. Nechci se vymlouvat, jednoduše jsem na tento příběh zapomněla.