Únos 1D upíry

4. kapitola

Pohled Harryho

Nemůžu vůbec usnout a tak si radši povídám s Ethenem, zatímco ostatní už spí.

„Harry, měl bys už jít taky spát," přemlouvá mě už po několikáté.

„Jenže já se bojím usnout, co když se něco stane," začnu.

„Víš co, něco ti řeknu. Hned co bys usnul, bych tě přenesl do bezpečí, ale takhle se tě musím zeptát, jestli se mnou půjdeš i sám? Sice za to dostanu vynadáno, ale když nemůžeš usnout jinak to nepůjde," povzdechne si.

Jeho slova mě zarazí. Kam mě chce vzít? A co kluci? Od koho dostane vynadáno?

„Kam mě chceš vzít?" zeptám se vystrašeně.

„Tam kde budeš v bezpečí, kde se vám nikomu nic nestane," odpoví vyhýbavě.

„Od koho bys dostal vynadáno?" zeptám se dál.

„Od své nadřízené. Měli jsme vás totiž všechny přinést, když budete spát," odpoví.

„A kluci?"

„Ty už tam jsou a po probuzení je bude čekat nemilé překvapení," ušklíbne se.

„Jaké překvapení?"

„No nejdřív probuzení v cizí místnosti a ještě ke všemu svázaní."

„A mě by to čekalo taky, kdybych šel spát?" zeptám se vyděšeně, „i potom co se mi stalo?"

„Ano čekalo. Přece jenom, kdyby jste dnes zůstali v tom pokoji a nesnažili se utéct, tak by se tohle opatření dělat nemuselo. Ale jelikož vůdkyně není přesvědčená, že byste zůstali tam kde máte, dokud by vám nebyla vysvětlená situace, rozhodla se to vyřešit takhle."

„Proč chce, abychom byli tam, kde nás vězní?"

„Protože si nemůžeme dovolit, abyste se po onom místě pohybovali bez toho, než budete vědět vše co potřebujete."

„A proč se vlastně uchýlila k takovému kroku?"

„Víš, před týdnem nám byl poslán anonym, že vás chce někdo zlikvidovat, což dokazuje i dnešní útok na tebe."

Po jeho slovech si uvědomím, že po nás opravdu někdo jde a musím uznat, že ten plán je i rozumný.

„A když s tebou půjdu dobrovolně, nesvážete mě?"

„Ne, jen co budeme na místě, vůdkyně ti vše vysvětlí a přidělí ti jiný pokoj, ve kterém budeš, než se ostatní probudí."

„Dobře, a jak se tam dostaneme?"

Ethen se jen ušklíbne a chytí mou ruku.

„Teď se ničeho neboj," prohlásí.

Svět kolem mě se najednou rozostří a připadám si jako bych letěl několika kilometrovou rychlostí. Po chvíli to ustane a svět se znovu zostří, ale už nejsem v autobuse, ale stojím na kamenné podlaze ve vstupní hale obrovského sídla.

V tu chvíli k nám přijde zahalená postava v černém plášti a v podobném oblečení co má Ethen, jen na nohou má kozačky a na kápi jí trůní stříbrná čelenka ve tvaru měsíce.

„Ethene, konečně jsi tady, ale jakto, že Harry nespí?" otáže se osoba a její hlas mi je povědomí.

„Kenesto, moc se omlouvám, ale Harry se bál usnout a tak jsem mu vše řekl, a radši ho přivedl bdělého," řekne Ethen.

„Dobře tedy," povzdechne si osoba, „následujte mě."

Jdu za tou osobou a procházíme plno chodbami. Vypadá to, jako bychom se nacházeli na nějakém hradu. Dojdeme k dvoukřídlým dveřím, projdeme jimi a vejdeme do rozsáhlé knihovny s kulatými stolky. Postava se k jednomu posadí a pobídne mě, abych si sedl vedle na další židli.