Únos 1D upíry

1. kapitola

Pohled Harryho Stylese

Ze dne na den se nám zvýšila ochranka, jako by něco hrozilo. Dokonce mám někdy pocit, že jsou se mnou i v koupelně a na záchodě. Ale to je doufám blbost, protože, když se kolem rozhlédnu, nikoho nevidím.

Nikdo z managementu a z ochranky nám neřekl, proč máme zvýšenou ochranu, nebo proč s námi musí být neustále někdo z ochranky, dokonce se od nich nesmíme ani na krok vzdálit. Což je dost frustrující. Nemůžeme s klukama vůbec blbnout.

Před koncertem, při nahrávání a i když máme trochu volna, drží nás v jedné místnosti a nedovolí nám se vzdálit dál jak na záchod a i k němu s námi jdou. Dokonce ani ven nemůžeme vyjít, vždy naše auto zajede do budovy a my tam musíme rychle nalézt a poté ujíždíme pryč k autobusu, nebo do hotelu, bez toho, abychom mohli pozdravit fanynky.

„Kluci, tohle mě už nebaví," prohlásí Louis, když už je to takhle týden. Louis je z nás nejživější i přesto, že je nejstarší.

„To mě taky ne, ale co zmůžeme, hlídá nás snad celá armáda," povzdychne si Niall.

„To teda, ale přece nás nemůžou hlídat dvacet čtyři hodin denně. Musí přece taky někdy spát," zadumá se Zayn.

„Ani nevíme kolik jich tu je," řeknu sklesle, „navíc mám někdy pocit, že mě někdo sleduje i na záchodě."

„Jo, takový pocit mám taky a to samí mám i teď. Podle mě tu nejsme tak úplně sami, jak se zdá," prohlásí Liam.

Všichni se kolem sebe rozhlédneme po hotelovém pokoji, ale nikoho nevidíme.

„Asi už jsme jen paranoidní," pokrčím rameny.

„Nemohli bychom jít aspoň na chvíli ven?" zeptá se Louis sklesle.

„Víš, že nesmíme," snaží se mu domluvit Liam, „je to pro naší bezpečnost."

„To je sice hezké, ale já se nudím a tohle to mě už nebaví," prohlásí Louis a zvedne se z postele, na které doteď ležel. Přejde ke dveřím a otevře je.

Pohled Louise

Už mám opravdu dost toho nic nedělání. Vstanu proto a přejdu ke dveřím. Nikdo tam nestojí a když se rozhlédnu po celé chodbě, nevidím tam ani nohy. Ukážu klukům, aby mě následovali a společně vyjdeme z pokoje.

Jdeme opatrně při stěně a když dojdeme k rohu, nejdřív se tam podívám a teprve až potom pokračujeme. Takhle se dostaneme až k výtahu, který hned přivolám a když přijede, nastoupíme a zmáčkneme tlačítko nejvyššího patra.

„To bylo nějak moc jednoduchý," začne opatrně Liam, když už nás výtah veze nahoru.

„To tedy jo," přikývne i Harry.

„Vypadá to, že věří, že budeme v pokoji a tak nás nehlídají," ušklíbnu se.

„To si nemyslím," zavrtí hlavou Liam.

„Myslíš, že vědí co máme za lubem?" zeptá se Niall.

„Jo," odpoví jen Liam, když se otevřou dveře výtahu a my uvidíme několik lidí z ochranky.

„Tak jste si užili a teď se vrátíte zpět do pokoje," řekne jeden z mužů.

S klukama se na sebe podíváme a rozeběhneme se chodbou. Ochranka nás začne honit a tak se rozdělíme a každý běží jiným směrem, aby bylo mnohem těší nás chytit.

Po chvíli běhu se za sebe ohlédnu a když nikoho nevidím, tak se zastavím, abych se mohl trochu vydýchat. To však byla chyba. V chodbě se zničeno nic objeví pět lidí z ochranky a zatarasí mi všechny únikové cesty. Jeden z nich přijde až ke mně a vyhodí si mě jako pytel na záda a nese mě zpět na pokoj.

Kluci tam ještě nejsou a tak mě ten chlap hodí na postel a stoupne si před dveře, jako bych se snažil znovu utéct.

„Proč nám nedovolíte nikam jít?" zeptám se ho po chvíli mlčení.

„Jste v nebezpečí," odpoví jednoduše.

„Ale to jsme byli i před tím a i tak jsme mohli chodit kamkoliv a teď nesmíme ani opustit pokoj," protestuju dál. Na to už ten chlap neodpoví a stojí před dveřmi jak skála.

Po pár minutách přinese jiný chlap z ochranky Nialla a hned za ním i Zayna. Ještě chybí Liam a Harry. Po pár minutách se k nám přidá i Liam, jen Hazza pořád nikde. Vypadá to, že jim zvládl zdrhnout.

„Skipste so sentista Styles," prohlásí najednou muž, který přinesl Liama. Nic mu nerozumím tedy až na Harryho příjmení.

„Ekepesta," uleví si muž co mě  přinesl.

Ještě si vymění pár vět v tom divném jazyce a vyjdou z pokoje. Zůstane tu jen ten co přinesl Zayna.

„Co se stalo?" zeptá se Liam.

„Váš kamarádíček není nikde k nalezení," prohlásí.

S klukama se na sebe vyděšeně podíváme. Přece se nemohl ztratit. Snad ten chlápek z ochranky neměl pravdu a nám nehrozí opravdové nebezpečí.

„Snad se mu nic nestalo?" zašeptám ke klukům.

„Snad ne," řekne i Liam.