"Ahoj Scar...." Nico se rozzářil jako vánoční stromeček, když mě uviděl.
"Čau. Mohl bys říct svému bratrovi, že se tě nechystám zabít a ať se laskavě zklidní?" A zhasl, jako když vypadnou pojistky, jen co zaslechl mojí dávku sarkasmu a slovo bratr, vycházet z mých úst.
"Kde si ho potkala?" Nechápavě svraštil obočí a nervózně se ošil. Tentokrát nechal klobouk i kytaru doma, logicky, když jdeme na koncert.
"Víš jak jsem ti říkala o tom, že mě John nutí chodit k psychologům, ale žádný to se mnou nevydrží moc dlouho?" Povytáhla jsem obočí a vydala se pomalou chůzí směrem k místu, kde se konal koncert. Bylo to na druhé straně města, naštěstí jsme času měli dost.
"Jasný, úplně jsem zapomněl, že změnil práci." Plácl se do čela, načež jsem se usmála.
"Co dělal předtím?" Nico se zatvářil trochu divně, jakoby se mu vybavil nějaký hnusný moment ze života. A jak mi jeho následující slova potvrdila, měla jsem pravdu.
"Pracoval v márnici. Když jsem byl menší, tak mě zavřel k jedné z mrtvol. Protože jsem ho otravoval. Bylo to nechutný, vtipný, děsivý a strašně smutný zároveň." Bolestně se ušklíbl. To že to bylo hlavně zvrácený, jsem radši nekomentovala. Místo toho jsem pokrčila rameny.
"No, otázka je jestli si polepšil. Jít od mrtvol ke cvokům, nevím co je lepší. I když já bych si vybrala radši mrtvoly. Ty jsou alespoň zticha." Nico se zasmál, ale v jeho smíchu byly pořád známky smutku. Zhluboka jsem se nadechla.
"Můžu tě vzít za ruku? Mrznou mi prsty." Dodala jsem rychle a sledovala, jak se obláček páry oddaluje od mých úst a stoupá k nebi. Nico vedle mě chvíli nereagoval, ale pak pomalu natáhl ruku k té mojí a jakoby se bál, že se za chvíli rozsype, si se mnou propletl prsty.
"Divím se, že ti ty prsty ještě neupadly." Vykulil oči, když se dotknul mých ledových prstů. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a s úsměvem jsme se vydali vstříct zábavě.
....
Seděl jsem v té místnosti a přemýšlel. Vlastně to tu není tak špatné, nejsou tu otravní otupělý lidé, je tu teplo a dostávám tu i celkem poživatelné jídlo. Ale už mě začíná štvát fakt, že tu tak dlouho nebyla Scara. Její návštěvy nahradila nějaká cizí holka s kytarou, která se staví jednou maximálně dvakrát do měsíce a zpívá. Nezpívá špatně právě naopak, ale když začne tak začnu vidět ty.... věci? Asi už mi vážně úplně přeskočilo. I když to by nebyla novinka. Na chodbě se ozvaly kroky.
"Jídlo...." ozval se roztřesený hlas a do místnosti vešla mála žena s tácem s jídlem. Pravděpodobně nová. Páni, no nemám to ale štěstí. Otočil jsem se k ní zády a dělal, že na něco čekám. Slyšel jsem jak zamnou nervózně přešlápla.
"Tak sundáte mi tu svěrací kazajku?" Zeptal jsem se rádoby otráveně.
"Cože?" Zeptala se zaskočeně.
"No jak si asi myslíte, že se najím. Vždyť vám doktoři museli říct, že mi jí budete muset sundat." Řekl jsem naštvaným tónem, ale ve skutečnosti jsem se v duchu smál.
"Omlouvám se to mi neřekli. Hned to bude." Omluvila se položila tác na zem a začala mi jí rozepínat. Jasně že jí to neřekli, protože normálně mě tu krmí jako malé děcko.
Jen co jsem měl volné ruce, jsem se otočil a praštil jí vlastní hlavou do čela. Odpadla na zem v bezvědomí. Protáhl jsem se a vyšel z pokoje. Budu si muset co nejdřív koupit nějaký oblek. Rozešel jsem se pryč temnou chodbou.
Že bych tento příběh zase rozjela?
C
ČTEŠ
Neblbni Jimmy ✔
Fanfiction''Já mu pomůžu!" "Jemu už nic nepomůže." .... .... .... .... .... .... .... .... .... "Ona tě fakt....?" "Přesně." "No kurva!" "Líp bych to neřekl...." *předběžně ukončeno* Za cover moc děkuji @siriusinka Předběžně ukončeno
