prvotní lilie ze sadového ráje,
vůně její tuze omamná je.
ve změti lodyh a šlahounů,
vzlétá jak anděl nahoru.
otevři své poupě, drahá,
cítím, že ty bys mohla být ta pravá.
avšak marná snaha,
odvrací se, asi se mne zdráhá.
a já dál nos na sklo tisknu,
má naděj zůstává neochvějná,
a já dál nevím kdy to risknu,
kdy prolomím sklo
a ucítím tvé okvětní lístky, překrásná lilie.
