šel jednou jeden kluk od vlaku do školy. najednou zahlédl také samotnou slunečnici. chtěl ji oslovit. ale neudělal to. ne že by se bál, přišlo mu to nesprávné a nevhodné. a tak šel jinudy, nešel kudy šla slunečnice. šel přes park, krásný park. jemný déšť hrál na listy stromů romantickou operetu, koberec listů ševelil pod nohama. vzal do rukou největší a nejkrásnější list, který uviděl. řekl tomu listu, neboj, budu tě opatrovat. a tak ho ten celý den všude nosil s sebou. chodil s krásným zlatavým javorovým listem v ruce.
