Stojím před květinářstvím s úmyslem koupit kytici své nejlepší kamarádce Mary, která dnes slaví své osmnácté narozeniny. Jelikož je to ta nejlepší holka, kterou znám, musí to být něco extra.
Vejdu dovnitř a nad hlavou se mi rozezní zvoneček oznamující příchod zákazníka. Pozdravila jsrm, jako slušně vychovaný člověk a rozhlédla se po obchůdku. Bohužel mě napoprvé nic do očí neudeřilo.
„Dobrý den, mohu Vám s něčím pomoci?" zeptala se mě starší, mile vypadající žena.
„Ano, děkuji. Sháním nějakou speciální kytici k osmnáctinám pro svou kamarádku" usmála jsem se na ni.
„Oh ano. Takové kytice máme schované zde za závěsem. Pojďte prosím se mnou, je jich opravdu hodně" vyzvala mě, a tak jsem se za ní vydala.
Došly jsme za závěs a já uviděla opravdu hodně překrásných kytic. Jako první mě do očí praštila kytice, kde byly růžové růže.
„Tahle je naprosto dokonalá" řekla jsem a ukázala na již zmiňovanou kytici.
„Dobře" přikývla paní a my se přesunuly k pultu, kde mi tu kytici zabalila do toho papíru, do kterého se většinou zabalují. (Pozn. au.: snad se chápeme😅)
Poděkovala jsem jí,zaplatila a rozhodla se jít koupit Mary ještě nějakou knížku, protože je to hrozný knihomol. Vyšla jsem z květinářství, ale to bych nebyla já, kdybych do někoho nevrazila a nespadla na zem. Kytka to nějakým záhadným způsobem přežila.
„Bože omlouvám se, nedávala jsem pozor" začala jsem se omlouvat, aniž bych věděla do koho jsem vrazila.
„Ne, to já se omlouvám. Je to moje chyba, měl jsem koukat kam jdu" ozval se mužský hlas a mně došlo, že bo odněkud znám. Vzhlédla jsem a zjistila, že je to BamBam že skupiny Got7. Je to moje oblíbená skupina, takže jsem měla co dělat, abych nezačala křičet na celou Koreu.
Usmál se na mne a pomohl mi se zvednout. Omg, BamBam na tebe sahá. Křičela na mně moje pošahaná perverzní mysl, která již začala vymýšlet různé scénáře. Stydlivě jsem mu úsměv opětovala a lehce zrudla. Přeci jen je to můj bias.
„Nemohl bych tě někam pozvat? Alespoň bych ti vynahradil ten naražený zadek" lehce se zasmál a já opět zrudla.
„D-Dobře" zakoktala jsem se a zase zrudla. Bože Steph, měla by jsi přestat rudnout. Je to dost trapný. Opět po mně křičela má mysl.
„Jsi roztomilá, když se červenáš" řekl a já zase zrudla. On se nad tím jen zakřenil, a já se málem roztekla. Je hrozně kawaii.
„Tak už pojď" řekla jsem a vydali jsme se mně neznámo kam, protože mě BamBam vzal za ruku a někam táhl.
Tak vítám vás u první kapitoly u tohoto příběhu. Doufám, že se vám bude líbit, protože ho mám v hlavě celkem dlouho, ale tak nějak jsem nevěděla jak ho dát dohromady.
Musím říct, že už teď Steph závidím, protože OMG BamBam je tak hrozně cute 😍😍^_^
Budu ráda, pokud mi dáte nějakou odezvu, abych věděla, zda se vám alespoň tato první kapitola líbí.
Moni 💜👑
