Ohnivé střetnutí [HP FF]

5| kapitola - První úkol

Už je tu zase sobota a s ní i nová kapitola. Za každou reakci budu moc ráda :) Jinak na obrázku máte Viktorii :)
resthefuture

Šel krátkým tunelem a ještě v něm slyšel jak dav skanduje Snape! Snape! Musel se na tím pousmát, i když to v této chvíli bylo naprosto iracionální. Možná, že kdybych umřel, dostane se mi ještě větší pocty.

Stanul v aréně. Koutkem zahlédl pár vlajek Bradavic s jeho jménem a někteří, zejména zmijozelští, měli na tváři pruhy zelené a stříbrné barvy. a

Aréna byla plná kamenů a písku. Uprostřed arény se blyštila malá stříbrná krabička. Rozhlédl se kolem sebe. Nic nenasvědčovalo smrtelnému nebezpečí, kterému měl čelit. Pravděpodobně se ukáže, až se začnu pohybovat, pomyslel si. Pevně stiskl hůlku a vydal se směrem ke stříbrné krabičce.

V tu chvíli vlevo od něj udeřila obrovská lví tlapa. Polekaně sebou trhl a skryl se za nejbližší velký kámen. Pomalu vykoukl zpoza kamene. Mantichora byla rozhodně větší, než si pamatoval. Asi za to mohla tma a taky to, že byla uvězněná v kleci, ale opravdu se mu předtím nezdála tak velká. Byl opravdu rád, že ho Viktorie varovala. Kdyby nevěděl, co ho čeká, pravděpodobně by byl teď nehybný stejně jako ten kámen, za který se schovával.

Jediné štěstí bylo, že byla na řetěze. Aby se s ní mohl měřit, musel se k ní dostat co nejblíže to šlo a zároveň se dostatečně soustředil na provedení kouzla. Arénou se ozval hluboký řev mantichory, když se k ní začal přibližovat.

Rozběhla se proti němu, ale řetěz ji stáhl zpátky. Naštvaně jeho směrem vystřelila jedové ostny. Severus pohotově zakouzlil ochranný štít, takže ho ani jeden nezasáhl. Když si všiml, jak mantichora kopíruje jeho pohyby, vnuklo mu to nápad.

Pomalu se začal pohybovat doprava a ona ho následovala. Neustále se snažila zasáhnout ho svou lví tlapou s velmi ostrými drápy, a navíc její štíří ocas po něm neustále metal ostny.

V jednu chvíli měl opravdu namále. Vyhnul se její levé tlapě, ovšem se zpožděním si všiml jedovatého ostnu, který na něj mířil. Tak tak stačil vykouzlit ochranný štít. Davem to jen zašumělo.

Začínal být opravdu unavený. Všiml si, že mantichora se namotává na řetěz kolem dřevěného kůlu, kterým byl zapuštěn do země. Přesně tak, jak zamýšlel. Mantichoru pomalu ale jistě začal řetěz škrtit a nedovolil jí žádný pohyb.

Severus vycítil svou šanci. Mantichora neměla čas na něj útočit, starala se o to, aby se dostala z pasti, do které se sama uvrtala. Severus přiběhl co nejblíž k ní, namířil na ni hůlkou.

„Lapis proscaenium!" vyřkl nahlas a na sekundu zavřel oči. Doufal, že při něm stojí Merlin a že to vyjde. Před očima se mu mantichora od nohou až k hlavě postupně měnila v kámen. Nakonec se z ní stala doslova socha.

Jestliže ho předtím publikum podporovalo a při každém výpadu vzrušeně ječelo, teď byla celá aréna naprosto zticha. Všichni ho sledovali s otevřenou pusou. Nemohli tomu uvěřit. Opravdu tu stvůru právě nechal zkamenět? Jak se mu to povedlo?

Severus byl naprosto vyčerpán. Nevěděl, jak dlouho to trvalo, mohlo to být dvacet minut, ale i tři hodiny. A to kouzlo zkamenění mu vzalo veškerou energii. Se zbytky posledních sil došel do jádra arény a sevřel v ruce stříbrnou krabičku.

Dav propukl v jásot a znovu skandoval jeho jméno.

˜ ˜ ˜

Unaveně dosedl na postel. Byl teď ve vedlejším stanu, nebylo mu dovoleno mluvit s oběma dalšími šampiony.

Pravděpodobně bych na to stejně neměl sílu, přesvědčoval sám sebe. Byl naprosto vyčerpaný, ale i tak ho trochu mrzelo, že nemůže jít za Viktorií. Dlužil jí hodně, to ona mu o mantichoře řekla. Kdyby nevěděl, co ho v té aréně čeká, dost možná by to byly jeho poslední hodiny na tomhle světě. Chtěl jí alespoň popřát štěstí.

Do arény teď mířil Pekka. Slyšet skandování kruvalských spolužáků, jak podporovaly svého spolužáka. Kdyby nebyl tak unavený, šel by se podívat. Zajímalo ho, jak se s ní vypořádá.

Když se napil dýňového džusu a lehl si na postel, někdo odrhnul závěs a vstoupil do stanu.
„Zdravím, Severusi," Lucius Malfoy osobně. Došel až k němu a posadil se na stoličku vedle jeho postele.
„Luciusi," kývl na pozdrav, protože navíc se nezmohl. Aby pravdu řekl, moc nerozuměl tomu, co tady dělá. Jistě, přátelili se na začátku jeho studií v Bradavicích, jenže po tom Lucius absolvoval a delší dobu se neviděli. Naposledy se střetli v Prasinách, kde mu mladý Malfoy nabídl, aby se přidal k němu a jeho přátelům. Sdružovala kouzelníky se zájmem o černou magii. Možná by měl i zájem, jenže ten kult ohledně Toma Riddla mu přišel přehnaný. To, s jakým autoritářským přístupem řídil ostatní ho odrazovalo.

„To kouzlo bylo fenomenální," pochválil ho. „Nikdy jsem neviděl někoho něco takového provést," obdivně si ho prohlížel.
„Díky," nebyl zvyklý na to na chválu ostatních. Lucius pochopil, že Severus není v náladě na rozhovor. „Jsem si jist, že dostaneš vysoké hodnocení od poroty," řekl nakonec a odešel ze stanu.

O dvě dávky posilujícího lektvaru později sám sebe přistihl, že pozoruje arénu, do které právě vstoupila Viktorie. Mantichora si okamžitě všimla nového příchozího a hnala se k ní.

Severus měl pocit, že se Viktorie zbláznila. Nedělala nic, prostě tam jen tak stála a snad čekala, až ji ta stvůra rozsápe. Když už byla sotva dva metry před ní, Severus instinktivně zavřel oči.

Neslyšel žádný řev, ani výkřiky z publika. Pomalu si dovolil oči otevřít. Naskytla se mu opravdu nevídaná podívaná. Viktorie i mantichora se teď vzájemně měřily pohledem. Kdyby to nebylo nemožné, snad by si myslel, že na něj použila petrificus totalus.

Pak mu to došlo! Viktorie použila nitrozpyt!

Bylo to naprosto geniální. Na zvíře člověk použít nitrozpyt nemohl, háček byl v tom, že mantichora nebyla obyčejné zvíře – měla lidskou hlavu, tedy i lidský mozek a stejně tak psychiku. Bylo to neskutečně nebezpečné zkoušet to na ni, pokud Severus věděl, nikdo o tom nezmapoval žádné poznatky.

Pořád to bylo z větší části zvíře. Jenže když si tak prohlížel Viktorii, bylo mu jasné, že to nedělá poprvé. Zcela zjevně v té řecké chovné stanici trochu experimentovali, pomyslel si.

Na to Viktorie vytáhla hůlku a použila na mantichoru silné uspávací kouzlo, která se skácela na zem. Viktorie, jako by si snad ani nevšímala toho obrovského potlesku od obecenstva a jekotu svých spolužáků, klidně zandala hůlku a vydala se směrem ke krabičce.

˜ ˜ ˜

Nedali ji ani deset minut oddychu, když ministerský vyslanec Stevenson svolal porotu, aby ohodnotili soutěžící.

„Sonorus," hůlku si přiložil na krk, aby tak překřičel přísedící dav. „Porota se usnesla následovně: o první místo se dělí pan Snape a slečna Beaumont, oba předvedli úžasnou ukázku kouzelných formulí a byli ohodnoceni shodně třiceti body. Třetí místo připadá panu Hallovi s pětadvaceti body za jeho úžasnou ukázku přeměňování," oznámil publiku, které propuklo v jásot. Bradavický šampion po první úkolu na první místě!

Viktorie se unaveně došourala zpět do stanu šampiónů. Byla ráda, že to má za sebou, první místo spolu se Severusem pro ni bylo jen bonus. Všimla si, že vstoupil do stanu chvíli po ní.

„Severusi," naznačila mu, ať jde blíž k ní a on poslechl. „Jak si mohl tak strašně riskovat?" začala mu spílat, jakmile se posadil vedle ní. „Bylo to neskutečně pošetilé a nebezpečné! Když si říkal, že si na něco přišel, ani ve snu by mě nenapadlo, že myslíš tohle!" snášel její remcání beze slova, když ho najednou prudce objala.

„Jsem tak ráda, že si v pořádku," zamumlala mu do jeho upoceného dresu. Severus překvapeně vykulil oči. Nebyl zvyklý, že ho lidé objímali. Vlastně si teď ani nedokázal vzpomenout, kdo ho naposledy objal.

„Ty ses s tou bezpečností taky příliš nestresovala," snažil se odlehčit situaci. Viktorie se od něj odtáhla. „Bylo to geniální," řekl popravdě a jí se na tváři rozlil široký úsměv.