He's my Killer

2.

South Korea. Seoul. 2017

Tak jako v podstatě každé ráno jsem se vzbudil ještě před zazvoněním budíku. Vždy kvůli tomu samému problému. Vzpomínky. Nemám zrovna růžovou minulost. Ani trochu růžovou minulost. Zvláště, když byla tak dlouhá.

I přes mou noční můru jsem ještě usnul a probudil se až za pomoci budíku. Stačilo se jen obléct a vzít si do tažky jeden sešit a propisku. Nic jiného jsem ve škole zatím nepotřeboval. I přes mou mizernou docházku a minimální školní potřeby jsem byl pokaždé nejlepším žákem. Jak to asi tak můžu dělat.

Už mě celkem unavovalo neustále přestupovat na jiné školy, ale jinak to nejde. Proč vůbec chodím do školy, když nemusím? A co jiného mám asi dělat s volným časem. Zvlášť když vás nic nedělání po chvíli přestane bavit.

Ještě 2 minuty před začátkem hodiny jsem ještě seděl doma na gauči a nijak mi to nevadilo. Líně jsem se zvedl a šel se do předsíně obout. Jen se za mnou zavřeli dveře bytu a už jsem stál jen pár kroků od školy. Se zvoněním jsem vešel dovnitř a zamířil do ředitelny. Konec zvonění vystřídalo moje klepaní na dveře. Následně jsem bez vyzvání vstoupil a zadíval se na zestárlou tvář ředitele. Proč takhle nemůžu vypadat i já?

,, Dobrý den." zdvořile jsem se uklonil a bez dovolení se posadil do křesla naproti němu. Možná jsem moc troufalí, ale tenhle chlápek si tak strašně nechá házet bobky na hlavu, že to ani víc nejde, Kdy jsem tu byl naposledy neměl vůbec žádnou autoritu a to mu bylo sotva 30. No dlouho jsme se neviděli.

,, Dobrý den. Potřebuju jen váš podpis a poté vás zástupkyně odvede do vaší nové třídy." Strčil přede mě složku nějakých papíru, které jsem ani nemusel číst a rovnou jsem přelistoval na poslední stránku a podepsal se.                                                                                                              ,,Dobře, tadyta paní vás zavede do vaší třídy." Od stolu, který byl za tím jeho v rohu místnosti se zvedla menší žena, které mohlo být okolo 30 let. Vyšla ze dveří ředitelny a já ji následoval. Celá škola byla postavena do 3 pater, které byli rozděleny na tři  části. Tanec, zpěv a rap. Tahle škola funguje již velmi dlouho, ale teprve nedávno se přidal zpěv s rapem. V téhle škole jsem se vyučoval stejně jako moje matka. Třídy se tu rozdělují normálně podle věku ne oboru. Jsou tu pak speciální hodiny, kam nechodí třída jako celek.

Byl jsem zaveden do třídy 2.C. Zástupkyně zaťukala a po výzvě vešla dovnitř a já hned v jejím závěsu. Podíval jsem se na vyučující a ona to byla ta stará rašple co mě neměla ráda! Celý dny jsem ji totiž jen prudil a nedával pozor. Kvůli tomu mi dala na vysvědčení 2! Chňápete to?!

,, Omlouvám se za vyrušení, ale tady vám vedu nového žáka." Vzala mě za ruku a strčila mě přímo před učitelku a rázem odešla. Zůstal jsem tam sám na pospas malé zcvrklé bábě co mě v minulosti neměla ráda. Ale to bylo před 40 lety. Nemělo by to být teď tak hrozný.

,, No dobře. Tak se předstatev a pak se posaďte do zadu do té volné lavice. Kde je vůbec dnes pan Do? Má mít prezentaci." Sedla si za katedru a otevřela třídní knihu. Jako vždy mě iritovalo, jak všem vykala. Vůbec se nezmněnila.

,, Tak já jsem Kim Jongin. Je mi 17 let a specializuji se na tanec." Pokonil jsem se třídě a už jsem se chystal si jít sednout, když mě učitelka zastavila.

,, Počkejte, Kim Jongin. To jméno si pamatuju. před 40 lety tu byl jeden takový mladík, který se vám podobal." Její tón hlasu se stal pohrdavějším. Takže ona mě vážně neměla ráda.

,, Ano, byl to můj otec. matka mě po něm pojmenovala, protože umřel dřív než jsem se narodil." Na rychlo jsem vymyslel nějakou lež a už si šel sednout.

Do konce hodiny jsem už nedával pozor. Vlastně tak jako vždycky na jejích hodinách. Byla to jen nudná Historie. Stejně vše už dávno vím a nebo jsem tam byl. Další hodina už byla o něco pohodovější. Hudebka. Ani tam jsem nikdy moc pozor nedával, protože tam ani nebyla potřeba.

Po 10 minutách hodiny, ale do třídy naprosto vlítl nějaký kluk. Byl takový malý a roztomilý. Zvlášť s těmi rozcuchanými vlásky.

Uklonil se učiteli, omluvil se a namířil si to k lavici, kde jsem seděl....