He's my Killer

6.

South Korea, Seoul, 1817

Probudil jsem se jako každé ráno, ale tentokrát jsem byl opravdu natěšený, protože dneska máme ve škole soutěž v baletu nedovedete si představit, jak se těším.

,,Mami! Za chvíli je tu SeHun a jdeme do školy!" zavolal jsem na ní ze schodů, vzal si věci a vyšel ven, kde už stál SeHun a podupával nohou. Hned jsem k němu s úsměvem přiběhl a objal ho.

,,No, no, no nějaký veselý ne?" zasmál se a poplácal mě po zádech.

,,Teď pojď ještě se stavíme pro něj a jdeme" společně jsme se vydali na cestu k jeho domu byl jsem opravdu natěšený, že jsem skákal skoro 2 metry vysoko. Došli jsme k jeho domu a čekali na něj, konečně vyšel ven a skočil po mě.

,,Kaii, SeHune tak rád vás vidím" usmál se a objal i SeHuna, je opravdu roztomilí, když je šťastný. Společně jsme se vydali do školy a celou dobu jsem si povídali. Byl na mě neustále nalepený. Bylo vidět, jak to Sehuna mrzí. Už nějakou tu bodu se mu líbí. Snažil jsem se mu ho několikrát dohodit, ale on byl pořád přilepenej na mě.

Tak to šlo celou cestu ke škole. Byl jsem strašně natěšenej. Nemohl jsem ani pořádně spát a jen jsem si nacvičoval naší sestavu, aby jsem to nepokazil. Zašli jsme do šaten, kde už několik týmů bylo a buďto nacvičovali nebo se převlíkali. S klukama jdeme až mezi posledníma, takže o čas nemáme nouzi. Převlékl jsem se a začal se protahovat. Zkoušel jsem si několik tanečních cviků a kousky naší sestavy.

,, Jongine, jsi dokonalý. Tohle už nezlepšíš. Jsi z nás nejlepší, jestli vyhrajeme, tak jen díky tobě." usmál se Sehun při protahování. Měli jsme hodinu na přípravu a poté začala soutěž, vystupovali jsme mezi posledními. Jak se naše chvíle blížila má nervozita stoupala, ale musel jsem se uklidnit jinak bych to klukům zkazil. Konečně jsme přišli na řadu, všichni tři jsme byli nervozní, ale odhodlaní tuhle soutěž vyhrát. Dotančili jsme a ozval se potlesk, oddechl jsem si a všichni jsme šli z podia do šaten se převléct.

,,Kaii!" ozval se za mnou dívčí křik a než jsem se stačil vzpamatovat už mi někdo skočil na záda.

,,Hyemin co tu děláš?" zeptal jsem se s úsměvem a drobnou brunetku ze sebe sundal.

,,Přišla jsem se podívat na svého budoucího manžela......a tebe" zasmála se a objala mě.

,,Už jsem ti říkal, že je na kluky vzdej to" její usměvavý obličej se proměnil na nafouknutý.

,,Kaii! Nenič mi mé sny!" lehce mě praštila do ramene, ale potom se zasmála.

,,Stejně se nikdy nevzdám" její odhodlání bych chtěl mít, taková energická osobnost a šťastné sluníčko co se nevzdává, tak takhle bych popsal Hyemin.

,,Prosíme, aby se všichni soutěžící dostavili na nádvoří k vyhlášení vítězů dnešní soutěže" ozvalo se hlášení, s klukama i s Hyemin jsme se tedy vydali na nádvoří, kde jsme se postavili a čekali na vyhlášení.

,,Nejprve bych chtěl poděkovat všem co se sem dostavili a.........tak a teď přejdeme k vyhlášení soutěže...a vítězem je........Believers!" ozvalo se jméno našeho týmu a já myslel, že omdlím.....my vyhráli! Byl jsem tak neskutečně šťastný a hned jsem začal kluky objímat.

,,Hej, kluci udělám vám fotku!" vyjekla Hyemin a odněkud vytáhla fotoaparát a vyfotila nás...tohle byl můj nejhezčí den v životě, ale bohužel mé štěstí netrvalo dlouho, v ten den se totiž stalo něco co změnilo můj život od základů.