Když se kácí les...

4. Špatný nápad

Nechal jsem ho do druhého dne vystřízlivět a domluvili jsme se, že nám bude dělat řidiče, nevěděl sice o co půjde, ale vzal to. Podnapilá troska, která potřebuje žold na další chlast. Samuel, jo Samuel Ward moc se v naší partě neohřál, ale to bych předbíhal příběh. Když jsem mu dal nedopitou láhev poslední whiskey potřásli jsme si rukou a potom všichni odešli. Otevřel jsem starou dřevěnou krabičku a z ní vyndal dlouhý kubánský doutník a zase jí zavřel a uklidil za cihlu v krbových kamnech. Nekouřil jsem ty doutníky často, ale čím rychleji se blížil den D tím míň doutníků v krabičce zůstávalo.

Rozstřelenou rukou vzal do ruky zapalovač po otci a do druhé telefon. Zavolal jsem mému dobrému ruskému příteli když jsem ho konečně našel v kontaktech zavolal jsem mu a v telefonu na mě svítil nápis Юрий Носков. Monotónní tón mi hučel do ucha a zem tiše dopadaly nedopalky z čoudícího doutníku. "Zdrastvutě Daniel, jak se vede?" ukončilo protivný zvuk a ozvala se příjemně kostrbatá angličtina s typicky ruským přízvukem. Přednesl jsem mu svůj návrh a on začal vyvádět a řvát ruské nadávky: "što ty suka, pomátl ses docela? Bank of England? Ty děbil to je nemóžné" Když se trochu uklidnil domluvil mi svýho bratrance jeho bratrance ze třetího kolena nebo co. No znáte to jak to mají v Rusku. Měl přiletět za týden se zbrusu novým plánem. V klidu jsem dokouřil doutník a pozhasínal.

Krabička opět zmizela za cihlou v krbových kamnech a já se šel uložit do postele, ale nemohl jsem usnul a když už se mi to někdy kolem půl jedné podařilo nespal jsem vůbec dobře. Viděl jsem jak přijíždíme, maskovaní a se zbraní v ruce. Naběhli jsme hlavními dveřmi do banky všichni instinktivně padli na zem. A najednou slyším křik Harrisona, nadává a střílí kamsi do dlouhé chodby. Je jako pes, pes utržený ze řetězu, ne není je horší, je to zabiják který si přišel vyřídit veškerou svou zlost, přišel se mstít. Padl k zemi a z chodby vybíhají dva strážníci, svrbí mě prst na spousťi, ale nemůžu se hnout. Výstřel! Druhý! Pak dvě rány o zem a Steve řve na mě že nemám tolik přemýšlet a najednou není. Jeho obličej ztuhnul běžím k němu další rána, kulka mu proletěla hrudníkem a už jen cítím jen jak mi laser propaluje díru co čela a ticho. Tma.

V pátek mi přišla SMS a ještě ten den jsem spěchal na letiště. Let měl zpoždění a já se začal obávat jak ho vlastně poznám, ale jakmile se objevil ve dveřích nedal se nepoznat. Rus s americkými brýlemi v kožené bundě, hned jak viděl nejnižší stůl vylezl na něj a vytáhl dvě útočné pušky AK-47 a spustil na celou letištní halu ruské nadávky. Celé letiště bylo rázem na zemi, až na jednoho policistu který stál u dveří. "Dobrej pokus Nikolay!" ozval se uniformovaný muž s čepicí, když si všiml, že v rukou drží svítící a blikající hračky, které vydávali směšný zvuk. "Ratataa" ozvalo se a pak policista po výstřelu z dětské hračky zřítil k zemi. Odcházeli jsme z haly a netušící lidé na nás vystrašeně koukali. Nikolay si ještě cestou plácnul s "umírajícím" oficírem a jeli jsme domů.