Když se kácí les...

9. Teď a nebo nikdy

Proběhl jsem za přepážkami ve kterých zaměstnanci řešili problémy kolony zákazníků stojících na druhé straně neprůstřelného skla. To však nebyl nynější plán. Musel jsem totiž zajistit, aby se sem bez povšimnutí dostala i druhá část našeho ozbrojeného týmu. Vybehl jsem po schodech nahoru a tiše specifikoval vrátnou. Šlo to dobře starší prostorově výraznější paní se nějak nebránila. Položil jsem jí na břicho a ruce jí za zády omotal pevnou lepící páskou pak jsem jí opatrně otočil a uklidňoval ji, že se jí nic nestane. Pak jsem přelepil její pusu a chvíli se díval, jak lidé vchází do banky.

Přesně v 6:40 prošli i dva muži v černých kuklách. Teď se ještě postarat o to, aby nikdo nezavolal policii. Na to jsem myslel předem a tak jsem přestřihl kabel k skrytým tlačítkům které bývají v přepážkách. Ještě jsem cestou zpět vzal z nástěnky klíče a zamkl všechny přepážky aby se z nich nikdo nedostal ven. Zrovna jsem zamkl poslední, když se ozval křik a výstřely. Popadl jsem svazek klíčů a běžel do hlavní haly, kde leželi vystrašení lidé a dva strážní. Ty jsem přikázal spoutat aby neutekli. Nikolay oba dvakrát střelil do hrudníku, kde sice měli neprůstřelné vesty, ale jistě to i tak bolelo. Jejich zbraně jsem uklidil a šel zamknout dveře, aby nikdo neutekl. Dál jsem poručil aby se všichni zvedli a posedali, či polehali dle libosti do rohu místnosti. Průchod na záchod jsem nechal odemčený, avšak dveře vedoucí dál do banky nikoliv.

Spousta lidí se bála, ale byli i tací kteří věděli, že nestojíme o to, někomu ublížit. Bočními dveřmi jsem se nenápadně přesunul do krásné rotundy a vyběhl na chodbu že které jsem přišel, potichu jsem vozíky odtlačil až do administrativní části banky. Kluci mezitím sundali zábradlí že schodů k hlavnímu vchodu a schody předělali na rampu. Já jsem se vzadu nudil a tak jsem se procházel a našel kanceláře ve kterých normálně pracovali lidé u počítačů a starali se o to, aby banka nezkrachovala. Dalo se odtud ovládat všechno. Nikolay zatím nahnal všechny lidi na chodbu k záchodům aby nepřekáželi v hale a když byli všichni pryč odemlky se hlavní dveře a po dlouhých a širokých fošnách z lešení, které bylo všude kolem, najela dovnitř naše černá Audi. To bylo v 6:55.

Z kufru jsme vytáhli slzný plyn a dva sedáky a lano, jako používá S.W.A.T. nebo FBI. Potichoučku jsme se přesunuli do místnosti se schody, pod kterými byl umístěný trezor. Bylo tam celkem šero a dole si povídali dva strážní. Upevnili jsme navijáky s lany a já si konečně sundal značně nepohodlný oblek. V taktické vestě a sedáku jsem byl připraven slanit. Všichni si nasadili masky a dolů začali dopadat první granáty slzného plynu. Najednou byla pod námi spousta dýmu a do toho ticha byl slyšet jen  bzukot navijáků. Pak dva výstrely do nikam a zase ticho. Odepl jsem si karabinu abych se mohl jít podívat blíže. Na zemi vedle trezoru leželi dvě bezvládná těla. Odtáhl jsem je na stranu a zavolal že je vzduch čistý. Harrison sešel dolů a vysílačkou dal znamení Stevovi, ten pomocí autobaterií přivezených v Audi přetížil systém banky a celá budova se rozzářila a pak zhasla.